Článek
Čtyřicet let práce, tisíce odpracovaných hodin, noční směny, přesčasy. A teď sedím před výpisem z účtu a nemůžu uvěřit vlastním očím. Přišla mi valorizace důchodu - celých 358 korun. To má být ta slavná valorizace, o které všichni mluví? To je ta „pomoc“ důchodcům? Celý život jsem pracovala jako zdravotní sestra. Starala jsem se o nemocné, držela noční služby, o Vánocích byla v práci místo s rodinou. Vždycky jsem si říkala, že jednou ve stáří budu mít aspoň na základní věci. Že nebudu muset počítat každou korunu. Jak naivní jsem byla.
Všude slyšíme, jak se důchody valorizují, jak se přidává, jak se stát stará o své seniory. V televizi politici mluví o důstojném stáří a spravedlivých důchodech. Ale realita? Ta je úplně jiná. Když vidím tu částku na účtu, mám chuť se rozbrečet. Z těch peněz mám zaplatit nájem, energie, léky, jídlo. A to nemluvím o nějakém nadstandardu - žádné dovolené, žádné nové oblečení, žádné dárky pro vnoučata. Jen holé přežití od důchodu k důchodu. A teď mi přidají 358 korun. To mi má pomoct s rostoucími cenami?
Přišel mi důchod. Hned si půjdu pro rohlík a šunku, na to mi to bude stačit.
Kamarádka, která také celý život makala ve zdravotnictví, je na tom stejně. Sedíme spolu u kafe (to si ještě můžeme dovolit, ale jen doma) a počítáme, na čem bychom ještě mohly ušetřit. Méně topit? Kupovat ještě levnější potraviny? Přestat brát některé léky? Je to k vzteku. Když vidím ty mladé, jak si stěžují na své platy, mám chuť jim říct - počkejte na důchod, to teprve poznáte, co je to být chudý. My aspoň víme, že jsme si ty peníze odpracovaly. Ale co z toho, když nám to stejně na důstojný život nestačí?
A ty jejich řeči o spoření na stáří? Z čeho jsme měly spořit, když jsme celý život pracovaly za minimální mzdu? Když jsme každou korunu dávaly do rodiny, do dětí, do jejich vzdělání? Teď nám říkají, že jsme měly myslet na zadní kolečka. No, myslely jsme. Ale z té výplaty prostě nešlo ušetřit. Nejhorší je ta bezmoc. Už nemůžeme nic změnit, nemůžeme si přivydělat. Jsme závislé na tom, co nám stát „milostivě“ přidělí. A když přijde valorizace? Směšných pár korun, které ani nepokryjí růst cen.
Včera jsem dostala SMS z banky o příchozí platbě. Byla jsem zvědavá, co to je - a byl to doplatek důchodu. Celých 136 korun. Prý nějaké vyrovnání za minulý rok. Když jsem to viděla, nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo brečet. Co si za to koupím? Jeden oběd? Půlku léků? Je to výsměch všem, kdo celý život poctivě pracovali. A politici? Ti si dál melou své o tom, jak se o nás starají. Jen by mě zajímalo, jestli by oni dokázali vyžít z takového důchodu.
