Článek
Zatímco pro většinu diváků zůstal navždy tím malým klukem, který v legendární komedii tropil jednu neplechu za druhou, sám Martin Šotola se před kamerou dlouho neohřál. Už jako dítě měl herecky našlápnuto, ale jak plynula léta, rozhodl se pro život mimo filmové kulisy. Dnes se místo natáčení věnuje věcem, které vnímal jako smysluplnější.
Známý obličej z dětských rolí
Poprvé před objektivem stanul ještě jako miminko, když si ho vybrali do jednoho z dílů slavného seriálu z nemocničního prostředí. Skutečný zlom ale přišel o něco později – jako malý Jirka v komediální sérii Slunce, seno… si ho lidé zapamatovali okamžitě. Nepřehlédnutelný, ztřeštěný, a přitom přirozený. Publikum si ho oblíbilo a dalo by se čekat, že bude jeho kariéra pokračovat stejným směrem. Martin měl za sebou víc než jednu úspěšnou roli. Kromě Slunce, sena se objevil i v dalších filmech a seriálech. Hrál ve snímku Bota jménem Melichar, stejně jako v komedii o Járovi Cimrmanovi, a nechyběl ani v televizních produkcích, které byly v 80. letech běžnou součástí večerního vysílání.
Za kamerou ho tehdy vedli zkušení filmaři – a často to nebylo jen hraní, co musel zvládat. Jeho herecká matka Helena Růžičková nešetřila přísností a některé výchovné prvky, které divák viděl na obrazovce, se odehrávaly i ve skutečnosti. Režisér Zdeněk Troška později přiznal, že malý Martin bral natáčení vážně a snášel i tvrdší scény s úplným klidem. Poslední filmovou roli si zahrál v sedmnácti letech, v adaptaci slavného komiksu o Rychlých šípech. A tím se pro něj jedna životní kapitola uzavřela. O pár let později už ho lidé vídali spíš u baru než na plátně. V dospělosti se na veřejnosti objevil už jen výjimečně.
Když se kamera vypne
Rozhodnutí zanechat herectví přišlo v době, kdy by jiní teprve začínali. Ale Martin Šotola nikdy netoužil po slávě za každou cenu. Svět filmu vyměnil za úplně jiný směr – ten, kde nehrají hlavní roli scénáře, ale konkrétní dopad na život lidí i prostředí kolem nich. Zajímala ho ekologie, doprava, udržitelná města. Téma, které tehdy ještě nebylo tak v kurzu, ho oslovilo natolik, že se mu začal věnovat naplno.
Ne jako teoretik, ale v praxi – dnes působí v organizaci AutoMat, kde se věnuje konkrétním projektům zaměřeným na to, jak udělat města příjemnějšími k životu. Usiluje o to, aby v ulicích bylo méně aut, víc prostoru pro pěší, cyklisty a komunitní akce. Zkrátka aby město nebylo jen dopravní tepnou, ale i místem, kde se dá žít a tvořit. Málokdo by asi v dospělém ekologovi hledal někdejšího uličníka z Hoštic – a právě to zřejmě Martinovi vyhovuje.
Kamery nechal za sebou
K návratu před kameru už to dnes nevypadá. Ani o něj nestojí. Ačkoli by mu možná svět filmu měl ještě co nabídnout, sám říká, že jeho cesta vede jinudy. A tak zatímco se Slunce, seno… stále znovu vrací na obrazovky a připomíná své nejslavnější scény, Martin Šotola zůstává raději stranou.
Vzpomínky na jeho filmové dětství ale nezmizely. Kdo by zapomněl na scénu s voskovkami nebo na babiččinu postel, která se proměnila v terč? Tyhle okamžiky dál žijí v kolektivní paměti televizních diváků, i když jejich hlavní aktér dnes pracuje na něčem zcela jiném.
Zdroje: dotyk.cz, svezeny.cz, marianne.cz, csfd.cz
