Článek
Když jsem před pěti lety nastupovala jako letuška na soukromé lety, myslela jsem si, že mě čeká okouzlení, luxus a zajímavá práce. Realita byla úplně jiná. To, co jsem zažila během tří let v téhle branži, mi stačilo na celý život.
Většina lidí si představuje soukromé lety jako něco exkluzivního. Bohatí klienti, šampaňské, kaviár. Ale za tou nablýskanou fasádou se skrývá často hodně špíny. Klienti, kteří si myslí, že si za své peníze můžou dovolit všechno. A když říkám všechno, myslím tím opravdu všechno.
Pamatuji si jeden let s významným byznysmenem. Celou cestu obtěžoval personál, požadoval nemožné a choval se jako král světa. Když jsem odmítla jeho „speciální“ požadavky splnit, vyhrožoval, že mě nechá vyhodit. A víte co? Skutečně se mu to povedlo. Stačil jeden telefonát a byla jsem na dlažbě.
Nebo ta skupina „podnikatelů“, kteří si během letu uspořádali malou párty. Polonahé společnice, alkohol tekoucí proudem. A my? My jsme museli dělat, že nic nevidíme. Že je všechno v pořádku. Protože klient je pán a my jsme jen služky v uniformě, které musely potom uklízet tu zkázu dlouhé hodiny prostory v letadle.
Nejhorší byly noční lety. Opilí pasažéři, nevhodné narážky a návrhy, občas i fyzické obtěžování. Když jsem si stěžovala nadřízeným, jen pokrčili rameny. Prý je to součást práce. Že si máme zvyknout nebo jít jinam.
A ty „speciální“ požadavky! Jeden chtěl uprostřed letu zastavit, protože si vzpomněl, že něco zapomněl. Jiný vyžadoval, abychom letěli níž, protože se mu líbí výhled. Jako by letadlo bylo taxi, které může jen tak změnit trasu.
Bezpečnost? Ta šla často stranou, když měl klient „speciální“ přání. Kolikrát jsme vzlétali v podmínkách, kdy by běžné linky zůstaly na zemi. Ale když bohatý klient spěchá, pravidla se najednou stávají „flexibilními“.
Po třech letech jsem řekla dost. Ten luxus nestojí za ponižování, za strach, za ztrátu sebeúcty. Vrátila jsem se k normálním linkám, kde sice není takový luxus, ale jsou tam jasná pravidla a respekt k personálu.
Dnes, když vidím reklamy na soukromé lety plné třpytu a luxusu, jen se hořce usměji. Za tím pozlátkem se skrývá temná stránka lidské povahy, kde peníze dávají některým pocit, že si můžou dovolit cokoliv. A já jsem ráda, že už nejsem součástí tohoto světa.
Možná si někdo řekne, že přeháním. Že to nemůže být tak hrozné. Ale dokud nezažijete ten pocit bezmoci, když vám někdo vyhrožuje vyhazovem, protože jste odmítli jeho nemravné návrhy, nemůžete pochopit, o čem mluvím. Někdy je lepší zůstat nohama na zemi než létat v oblacích plných falešného pozlátka.
