Článek
Bylo mi třicet osm, když jsem se po rozvodu přestěhovala do nového bytu. Chtěla jsem začít znovu, vytvořit si hezký domov. A pak mi přišla první nabídka – kreditní karta s limitem padesát tisíc a sleva na nábytek, když ji hned použiju. „To je přesně to, co potřebuju,“ řekla jsem si tehdy. „Vybavím si byt a pak to v klidu splatím.“
Jenže pak přišla další nabídka – druhá kreditka, tentokrát se slevou na elektroniku. A po ní třetí, se slevou na cokoliv. Pokaždé jsem si říkala, že bych ty věci stejně potřebovala a vlastně ušetřím. Navíc mě lákala představa, že si můžu koupit něco hned teď, a zaplatit až později. Postupně jsem měla čtyři kreditní karty, každou s limitem, který se blížil mé měsíční výplatě.
Na začátku to ještě šlo. Platila jsem minimální splátky a občas i něco navíc. Ale pak přišla pandemie covidu, v práci nám seškrtali odměny a já najednou zjistila, že minimální splátky spolykají téměř polovinu mého příjmu. A to jsem ještě musela platit nájem, energie, jídlo.
Jednoho večera, bylo to loni v září, jsem seděla u kuchyňského stolu a skládala účtenky vedle sebe. Napsala jsem si na papír všechny svoje dluhy a sečetla je. Když jsem viděla tu částku – skoro tři sta tisíc – podlomily se mi nohy. Jak se to mohlo stát? Vždyť jsem nikdy nekupovala nic vyloženě drahého. Žádné šperky, žádné značkové oblečení, žádnou exotickou dovolenou. Většinou to byly běžné věci – nábytek, telefon, notebook pro dceru na distanční výuku, nějaké to oblečení ve slevě.
Jenže pak jsem si vzpomněla na ty „drobnosti“ – nový krém ve slevě 30 %, boty ve výprodeji, kabelka z limitované edice… Věci, které jsem vlastně nepotřebovala, ale koupila jsem si je, protože by byla „škoda tu slevu nevyužít“. A nakonec ty neustálé objednávky jídla – protože jsem byla moc unavená na vaření a aplikace lákaly akcemi typu „při objednávce nad 500 Kč doprava zdarma“. Takže jsem pokaždé objednala víc, než jsem chtěla, abych ušetřila těch osmdesát korun za dovoz.
Té noci jsem nespala. Bála jsem se, že přijdu o byt, o všechno. Ráno jsem zatelefonovala kamarádce Janě, která pracuje v bance, a se slzami v očích jí všechno vyklopila. „Ležím v tom až po uši a nevím, jak z toho ven,“ řekla jsem jí.
Jana mi pomohla sestavit krizový plán. Nejdřív jsem zrušila všechny kreditky. Bylo to těžké – jako bych si řezala kus sama sebe. Pak jsem si sepsala všechny svoje výdaje a škrtala, co se dalo. Přestala jsem si objednávat jídlo. Naučila jsem se vařit do zásoby o víkendech, takže teď mám v mrazáku vždycky něco, co můžu rychle ohřát. Zrušila jsem všechny předplatné služby – Netflix, Spotify, ty „drobné“ částky, které se měsíčně nasčítají. Přestala jsem chodit ke kadeřníkovi – dcera mi teď stříhá vlasy doma. Prodala jsem spoustu věcí, které jsem nakoupila a nikdy pořádně nepoužila.
Nejvíc mi ale pomohlo, když jsem si nainstalovala aplikaci, kam si zapisuju úplně každý výdaj. Dokonce i zmrzlinu za třicet korun. Ze začátku to bylo otravné, ale teď už to dělám automaticky. A taky vidím, kolik peněz mi proteklo mezi prsty za zbytečnosti.
Ani po roce nejsem z nejhoršího venku. Stále splácím, stále počítám každou korunu. Nedávno jsem viděla v obchodě krásné šaty. Byly ve slevě 50 % a stály by mě „jen“ pět set korun. Před dvěma lety bych neváhala ani minutu. Teď jsem odešla bez nich, a víte co? Vůbec mi nechybí.
Když se moje šestnáctiletá dcera nedávno vrátila ze školy celá nadšená, že mají ve třídě novou spolužačku, která má „prostě boží boty, mami, a jsou ve slevě jen dva tisíce,“ musela jsem jí znovu vysvětlit naši situaci. „Ještě rok, zlatíčko, a pak se zase nadechneme,“ slíbila jsem jí. Na chvíli se zamračila, ale pak mě objala. „To je v pohodě, mami. Já vím, že máme na důležitější věci.“ V tu chvíli jsem byla na ni neskutečně pyšná.
Když teď slyším slovo „sleva“, naskočí mi husí kůže. Uvědomila jsem si, že jsem nikdy nic neušetřila, když jsem si koupila něco, co jsem nepotřebovala, jen proto, že to bylo zlevněné. Skutečná úspora je nekoupit to vůbec.
Nedávno jsem dostala nabídku na novou kreditní kartu s „výhodným“ úrokem a „skvělým“ bonusovým programem. Hned jsem ji roztrhala. Ten pocit byl lepší než jakákoli sleva.
