Článek
Patnáct let manželství. Dva krásné syny. Společný dům, na který jsme si brali hypotéku. Myslela jsem, že máme všechno, co člověk potřebuje ke štěstí. Jenže jsem netušila, že největším nepřítelem našeho manželství bude moje tchyně Marie.
Od začátku jsem věděla, že to s ní nebude jednoduché. Michal byl její jediný syn a ona ho opečovávala jako oko v hlavě. Když jsme spolu začali chodit, tvářila se vstřícně, ale cítila jsem z ní chlad. „Jsi si jistý, že je to ta pravá?“ ptávala se ho často v mé přítomnosti.
První roky manželství byly jako na houpačce. Marie se objevovala neohlášeně, kritizovala moje vaření, úklid, výchovu dětí. Nic nebylo dost dobré pro jejího chlapečka. Michal její chování omlouval: „Víš, ona to myslí dobře. Je prostě starostlivá.“
Zlom přišel, když jsme si koupili dům. Marie byla proti - podle ní jsme si měli koupit byt vedle ní. Když jsme ji neposlechli, začala systematicky útočit na naše manželství. Nejdřív nenápadně - poznámkami o tom, jak vypadám unavená, jak Michal v poslední době zhubł. Pak přišly „dobře míněné rady“ o tom, že by měl Michal víc odpočívat, že ho přetěžuju.
Postupně se z Marie stala expertka na náš vztah. Každý víkend při návštěvě měla připravený seznam věcí, které dělám špatně. Michal se zpočátku snažil být neutrální, ale postupně začal přebírat její pohled. Najednou bylo všechno moje vina - od jeho únavy v práci až po to, že děti jsou nevychované.
Poslední kapkou byl loňský Štědrý večer. Marie oznámila, že ho budeme slavit u ní. Když jsem namítla, že máme vlastní tradice a děti se těší na Vánoce doma, spustila scénu. Plakala, obviňovala mě, že jí beru syna. A Michal? Ten se postavil na její stranu.
Od té doby šlo všechno z kopce. Marie trávila u nás čím dál víc času, radila Michalovi ve všem - od práce přes oblékání až po náš intimní život. Ano, i do toho si dovolila mluvit. A můj manžel ji poslouchal, jako by byla guru vztahů.
Když jsem navrhla manželskou terapii, Marie to Michalovi rozmluvila. „Nepotřebuješ terapeuta, máš přece mě,“ říkala mu. A on přikyvoval. Jako loutka, kterou někdo ovládá na dálku.
Před měsícem mi Michal oznámil, že se odstěhuje k mámě. Prý potřebuje čas na rozmyšlenou. Ve skutečnosti potřeboval jen souhlas své matky k tomu, aby opustil rodinu.
Teď sedím v poloprázdném domě, děti jsou u babičky z mé strany a já přemýšlím, kde jsem udělala chybu. Možná jsem měla být tvrdší. Možná jsem měla postavit hranice hned na začátku. Nebo možná jsem si měla vybrat muže, který dokáže říct své matce ne.
Pro koho píšu tento příběh? Pro všechny ženy, které bojují s manipulativní tchyní. Někdy není problém v tom, co dělá tchyně - problém je v tom, že váš partner není schopen se postavit za svou rodinu. A v takovém případě bojujete o předem prohraný boj.
Michal se minulý týden nastěhoval natrvalo k matce. Prý mu tam bude líp - nemusí se o nic starat, má teplou večeři a vyprané prádlo. A já? Já začínám nový život. Život bez tchyně, která mi systematicky ničila manželství. A bohužel i bez manžela, který si vybral maminku místo své rodiny.
