Článek
Je mi 58 let a stydím se podívat do zrcadla. Ne kvůli vráskám nebo šedinám – ty by mi nevadily. Stydím se za to, co jsem udělala své rodině.
Nikdy jsem nebyla marnivá. Třicet let jsem pracovala jako účetní v malé firmě, vychovala dvě děti, žila normální život. S manželem jsme si našetřili na důchod, měli jsme plány na cestování, těšili jsme se na vnoučata. Pak přišel přechod a s ním krize.
Začalo to tak, že jsem se jednoho dne podívala do zrcadla a nepoznávala se. Povislá kůže, kruhy pod očima, první šediny. Manžel se mnou přestal spát, říkal, že je unavený z práce. Já věděla, že pravda je jinde – už ho nepřitahuji.
První návštěva plastické chirurgie měla být jen konzultace. Vyšla jsem s termínem na odstranění kruhů pod očima a prázdnou peněženkou. Ale ten pocit! Konečně jsem udělala něco pro sebe. Po letech starání se o všechny ostatní jsem investovala do svého vzhledu.
Výsledek byl úžasný. Lidé mi říkali, že vypadám odpočatě, mladší. Manžel si všiml změny, i když nevěděl proč. A já? Já dostala chuť na víc. Následovalo vyplnění vrásek, úprava rtů, nový účes, drahá kosmetika. Každý zákrok mě stál desetitisíce, ale já si říkala, že si to zasloužím.
Peníze jsem brala z našich společných úspor. Říkala jsem si, že až manžel uvidí výsledek, pochopí to. Že mu budu zase připadat přitažlivá. Místo toho se začal ptát, kam mizí peníze. Lhala jsem. O všem. O cenách, o zákrocích, i o tom, kde jsem byla.
Před měsícem to prasklo. Manžel našel výpisy z účtu. Všechny ty platby plastické chirurgii, kosmetickým salonům, butikům. Čtvrt milionu pryč. Byly to peníze, které jsme si šetřili na důchod. Když mi ukázal ty papíry, poprvé jsem viděla skutečný výsledek své proměny. Zničený vztah a prázdný účet.
Teď sedím v bytě plném drahého oblečení, s perfektně upraveným obličejem, ale s prázdným srdcem. Manžel se mnou nemluví. Děti nechápou, co se to s jejich matkou stalo. A já? Já každé ráno hledím do zrcadla na ženu, která možná vypadá o deset let mladší, ale uvnitř zestárla o dvacet.
Nejhorší je ten stud. Stud před rodinou, před sebou samou. Zničila jsem důvěru, kterou ve mě měli. Zničila jsem plány na spokojené stáří. A proč? Kvůli iluzi mládí? Kvůli touze být zase přitažlivá?
Včera jsem zahlédla v obchodě svůj odraz ve výloze. Vypadám mladší, to ano. Ale ta žena v odrazu není šťastná. Má prázdné oči a smutný úsměv. Všechny ty zákroky nedokázaly vyplnit prázdnotu uvnitř. Tu prázdnotu, kterou jsem si způsobila sama svou hloupostí.
Pro všechny ženy, které procházejí podobnou krizí jako já, mám jednu dobrou radu. Krása není v dokonalém obličeji nebo mladistvém vzhledu. Je to o tom, jak se cítíte uvnitř. A žádná plastická operace vám nedokáže vrátit to, co můžete ztratit honbou za dokonalostí – důvěru a lásku svých nejbližších.
Zdroje: Autorský text
