Článek
Poslední dobou se hodně mluví o tom, jak jsou úředníci terčem agrese a nadávek. Ale nikdo se neptá, proč tomu tak je. Sama jsem nedávno zažila jednání na úřadě, které by vytočilo i svatého. Ta arogance, povýšenost a naprostý nezájem o člověka - to je často ta pravá příčina konfliktů. Přišla jsem na úřad vyřídit obyčejnou změnu trvalého bydliště. Slušně jsem pozdravila, měla připravené všechny dokumenty. A co jsem dostala zpátky? Otrávený pohled, úsečné odpovědi a chování, jako bych byla obtížný hmyz, který jim kazí den.
„Sedněte si a počkejte,“ houkla na mě úřednice, aniž by zvedla oči od monitoru. Když jsem se po dvaceti minutách odvážila zeptat, jak dlouho budu ještě čekat, protože mám malé dítě v družině a musím ho vyzvednout, podívala se na mě jako na nejvíce otravného člověka na světě. Je to začarovaný kruh. Úředníci si stěžují na agresivní klienty, ale sami často jednají s lidmi jako s póvlem. Přitom jsou placení z našich daní, jsou tu pro nás, ne my pro ně. Ale někteří z nich jako by zapomněli, že jejich práce je služba veřejnosti.
Nejhorší jsou ty jejich poznámky pod vousy, ty významné pohledy na kolegy, to demonstrativní vzdychání. Jako by jim člověk kazil den už jen tím, že přišel a potřebuje něco vyřídit. A když se náhodou zeptáte na něco, co není úplně běžné? To byste raději vůbec neměli zkoušet. Chápu, že jejich práce je náročná a není vůbec jednoduchá. Že musí řešit spoustu neatraktivních případů, že se setkávají s různými lidmi. Ale to není omluva pro arogantní chování k slušným vzdělaným občanům, kteří přijdou něco nutně vyřídit. Když se k lidem chováte jako k obtížnému hmyzu, nemůžete se divit, že vám to někdy vrátí.
A co teprve ty jejich „úřední hodiny“! Jako by normální pracující člověk neměl co dělat, než si brát dovolenou kvůli návštěvě úřadu. A když tam konečně dorazíte, ještě se tváří, nepříjemně. A když vás ještě několikrát pošlou pro další dokumenty, potom není divu, že příště přijdete už nastartovaní. Řešení? Jednoduché - vzájemný respekt. Když přijdu na úřad slušně, očekávám slušné jednání. Ne úsměvy od ucha k uchu, prostě jen základní lidskou slušnost a vstřícnost. To snad není tak moc, ne?
A než mi někdo začne říkat, že to tak není a jen kritizuji, já znám i skvělé úředníky. Ty, co se vám snaží pomoci, co jednají s lidmi s respektem, protože je ta práce baví. Ale bohužel ti jsou spíš výjimkou než pravidlem. Je načase, aby si někteří úředníci uvědomili, že jsou tu pro lidi, ne naopak. Že jejich práce není jen razítkování, ale především služba veřejnosti.
Zdroj: Autorský text
