Článek
Ale nikdo vám neřekne nic. Pokud si sami nezjistíte, jak ušetřit, budete platit stejně jako každý jiný a přijdete o peníze úplně zbytečně. Zjišťovala jsem to na vlastní kůži, když jsme se s kamarádkami rozhodly procestovat kousek Evropy. Původní plán byl jednoduchý – vidět něco nového, užít si cestu, ale neutratit přitom majlant. Cestování vlakem se zdálo jako ideální možnost. A protože v Česku máme pro seniory skvělé slevy, ani ve snu by mě nenapadlo, že jinde to může být ještě výhodnější!
První překvapení: Slovensko
Naše první cesta vedla do Bratislavy. Byly jsme nadšené, že po dlouhé době zase vyrážíme někam dál, a tak jsme ani moc neřešily cenu jízdenek. Prostě jsme je koupily, jako vždycky. Žádné speciální dotazy, žádné pátrání po slevách. Prostě jsme zaplatily a jely. Všechno bylo fajn až do chvíle, kdy k nám ve vlaku přišel průvodčí. Pán kolem padesátky, příjemný, trochu unavený, ale s úsměvem. Podíval se na naše lístky a zvedl obočí. „Paní, vy nemáte zľavu?“ Zmateně jsme se na sebe podívaly. Jakou slevu? „No pre seniorov nad 62 rokov je to zadarmo.“ Zadarmo. To slovo mi chvíli hučelo v hlavě. Vlak zadarmo? To přece není možné.
Nikdy jsem o tom neslyšela
„To si děláte legraci,“ řekla jsem mu. Průvodčí se pobaveně usmál. „Ale kdeže! Všetci českí dôchodcovia to vedia a využívajú. Vy ste asi výnimka.“ No výborně. Takže zatímco jiní Češi si vesele jezdí zdarma, my tady platíme plnou cenu jako hlupáci. „A co máme udělat, aby to bylo zadarmo?“ zeptala se jedna z kamarádek. „Stačí sa zaregistrovať na stanici. Ukážete občiansky, dajú vám kartičku a od tej chvíle jazdíte vlakmi po celom Slovensku zadarmo,“ vysvětlil nám. Poděkovaly jsme mu a zbytek cesty jsme strávily nadáváním samy na sebe, že jsme si to nezjistily dřív. Hned po příjezdu do Bratislavy jsme šly na pokladnu, vyřídily si tu kouzelnou kartičku a bylo to. Příští jízda už nás nestála ani cent. Ale to byl teprve začátek.
Druhé překvapení: Maďarsko
Náš plán pokračoval dál – chtěly jsme se podívat i do Maďarska, konkrétně do Budapešti. A protože jsme teď už byly chytré a věděly, že si musíme hlídat slevy, začaly jsme pátrat. A hádej co? Senioři nad 65 let jezdí po Maďarsku taky zadarmo! Už jsme se cítily jako zkušené cestovatelky. Tentokrát už nás nikdo nenapálí. Přišly jsme k pokladně, sebevědomě podaly občanské průkazy a čekaly na své bezplatné jízdenky. Jenže tamní prodavačka se na nás podívala a pokrčila rameny. „A kde máte nulový lístok?“ „Cože?“ nechápala jsem. „Musíte si vyzdvihnúť lístok s nulovou hodnotou. Bez neho nemôžete cestovať.“ V tu chvíli jsem měla pocit, že se mi rozskočí hlava. Takže i když je to zadarmo, musíte si stejně vystát frontu na lístek? Přesně tak. Bez něj vás do vlaku nepustí.
Informace jsou klíč
Opět jsme byly za ty hloupé Češky, které nevědí, jak věci fungují. A opět nám průvodčí říkal, že „všetci Česi to vedia“. No, my rozhodně ne. Ale teď už ano. Co mě tahle zkušenost naučila? Nikdy nečekej, že ti někdo sám řekne o slevě. Nečekej, že tě pokladní upozorní, že můžeš jet zadarmo. Pokud se nezeptáš, platíš. V Maďarsku nestačí ukázat občanku. Musíš si dojít pro „nulový lístek“. Bez něj tě do vlaku nepustí. Na Slovensku musíš mít registraci, ale pak už je to jednoduché. Jakmile ji jednou máš, jezdíš po celé zemi bez placení. Čeští důchodci to VÍ! A využívají to naplno. Zatímco my jsme platily, ostatní Češi už dávno věděli, že můžou cestovat zadarmo a ani si o tom nedělali starosti.
Informace jsou klíč. Všechno se dá najít, pokud se o to člověk zajímá. Ale pokud o tom nevíš, nikdo ti to neřekne. A příště? Až zase budu někam cestovat, nejdřív si zjistím všechny možné slevy. Už nikdy nebudu ta, co platí, zatímco ostatní si užívají výhody. A pokud jste senior a chystáte se cestovat vlakem po Slovensku nebo Maďarsku – nezapomeňte si o tu slevu říct! Jinak si vás průvodčí zase změří pohledem a řekne: „Vy ste o tom nevedeli? Ale všetci Česi to vedia…“
