Článek
Žárlivost je zvláštní věc. Na jednu stranu je to normální emoce – kdo z nás nikdy nezažil ten pocit, když váš partner věnuje trochu víc pozornosti někomu jinému? Ale na druhou stranu… někdy to zajde tak daleko, že si říkáte: „Tohle už je moc.“ A přesně o tom chci dneska mluvit.
Mám kamarádku Katku. Skvělá holka, chytrá, vtipná, krásná. Prostě taková ta žena, co by si mohla vybírat zástupy mužů. Jenže má jednu slabinu – žárlivost. A když říkám žárlivost, nemyslím takové to občasné „s kým jsi byl na obědě?“ nebo „kdo ti to píše?“. Ne. Katka je schopná zorganizovat celou detektivní akci jen proto, aby zjistila, jestli její přítel náhodou nemluvil s nějakou jinou ženou.
Jednou mi vyprávěla příběh, který mě fakt dostal. Její přítel Honza měl firemní večírek. Normální věc, že jo? Jenže Katka měla pocit, že tam určitě bude nějaká jeho kolegyně, která po něm jede. Tak co udělala? Nešla spát jako normální člověk. Ne. Sedla do auta a jela na ten večírek „na kontrolu“. A teď si představte tu situaci – Honza stojí u baru s kolegy a najednou tam vtrhne Katka a začne ho vyslýchat před všemi ostatními: „Kdo je tahle holka? Proč se na ni usmíváš?“
Honza byl samozřejmě rudý až za ušima a Katka? Ta byla pyšná na to, že „ho přistihla při činu“. Co tím činem bylo? Že si povídal s kolegyní o práci.
A to není všechno. Katka je schopná procházet Honzovi telefon každý večer. A když najde něco podezřelého – třeba SMS od jeho mámy typu „Jak se máš?“ – začne vyšetřování: „Proč ti píše tvoje máma tak pozdě? To není normální!“
A teď si říkáte: proč s ní ten Honza pořád je? No… možná proto, že ji miluje. Nebo možná proto, že se bojí toho, co by udělala, kdyby ji opustil.
Ale Katka není jediná žárlivá žena v mém životě. Jednou jsem byla svědkem scény v kavárně, která mě fakt dostala. Seděla jsem tam s kamarádkou a vedle nás seděl pár – ona a on. Vypadali docela normálně… do chvíle, než mu zazvonil telefon. Zvedl ho a řekl něco jako: „Ahoj Karle.“ Jenže jakmile vyslovil jméno Karla, jeho přítelkyně zbystřila: „Kdo je Karel?“ zeptala se podezřívavě.
„No… můj kolega,“ odpověděl zmateně.
„A proč ti volá Karel?“ pokračovala ona.
„Protože máme zítra schůzku,“ odpověděl stále klidně.
A pak přišla ta nejlepší část: „A jak víš, že je to opravdu Karel? Co když je to nějaká ženská a ty mi lžeš?“
Já a moje kamarádka jsme se musely hodně držet, abychom nevyprskly smíchy. Ale ten chlapík vedle nás nevypadal moc pobavený.
A víte co? Tohle všechno mě vede k jedné otázce: proč jsou některé ženy tak strašně žárlivé? Jasně, všichni máme občas pochybnosti nebo strach z toho, že bychom mohli ztratit někoho blízkého. Ale kde je ta hranice mezi normální starostí a totálním šílenstvím?
Myslím si (a teď mluvím čistě za sebe), že žárlivost často pramení z nejistoty. Když si žena nevěří – když má pocit, že není dost dobrá nebo že by ji mohl někdo nahradit – začne hledat důkazy o tom, že její strachy jsou oprávněné. A čím víc hledá, tím víc toho najde… i když tam vlastně nic není.
Ale tady je ten problém: čím víc tlačíte na svého partnera – čím víc ho kontrolujete a podezíráte – tím větší šance je, že ho opravdu ztratíte. Protože kdo by chtěl být ve vztahu s někým, kdo ho neustále kontroluje?
Takže pokud jste někdy měla pocit žárlivosti (a buďme upřímné – kdo ne?), zkuste se zastavit a zamyslet se nad tím: proč se tak cítíte? Je to kvůli něčemu konkrétnímu? Nebo je to jen vaše nejistota? A pokud je to ta nejistota… zkuste s tím něco udělat.
Protože věřte mi: žádný vztah nepřežije pod tlakem neustálých výslechů a kontrol. A žádný muž nechce být s ženou, která mu nedůvěřuje ani slovo.
A co vy? Máte ve svém okolí nějakou žárlivou ženu? Nebo jste sama někdy zažila chvíli (nebo dvě), kdy jste měla chuť sledovat svého partnera až do práce? Pokud ano… nejste v tom sama. Ale pamatujte si jedno: důvěra je základ každého vztahu. Bez ní to prostě nejde.
Takže příště místo toho, abyste kontrolovala jeho telefon nebo mu dělala scénu uprostřed večírku… zkuste si s ním prostě promluvit. Možná zjistíte (a teď pozor!), že vás opravdu miluje a nemá potřebu vás podvádět.
A pokud ne? No… pak asi stojí za zvážení otázka: stojí ten vztah vůbec za to?
