Článek
Na hotel, kde jsme měli all inclusive, jsem četla jen samou chválu. A začátek dovolené opravdu vypadal jako z katalogu. Leželi jsme u bazénu, chodili na večeře, půjčili jsme si skútr a projeli pobřeží. Všechno bylo přesně tak, jak jsme doufali – až na poslední den. Chtěli jsme si koupit suvenýry pro rodinu, tak jsme vyrazili do tržiště kousek od hotelu. Místní prodavač nás přemluvil, ať ochutnáme jeho domácí sladkosti, že prý dělá tradiční cukrovinky podle starého receptu.
Pár kousků na chuť a dárek domů
Ochutnali jsme pár kousků přímo na místě a koupili si celou krabičku na cestu domů. Byly sladké, trochu jiné než to, co znám z obchodů, ale vypadaly v pořádku. Pár kostek jsme ještě snědli večer na pokoji – tak nějak symbolicky, jako rozloučení s dovolenou.
Druhý den ráno jsme měli let. Už během čekání na letišti mi začalo být divně. Nejdřív mě bolela jen hlava, ale přidaly se i křeče v břiše. Před nástupem do letadla jsem šla dvakrát na toaletu a připadala jsem si strašně slabá. V letadle se to zhoršovalo. Přítel začal mít podobné příznaky. Bolelo nás celé tělo, zvraceli jsme, a když jsme po příletu přistáli v Praze, bylo nám už tak špatně, že jsme museli jet rovnou do nemocnice.
Otrava z jídla nebo něco víc?
Doktoři nás přijali hned na pohotovosti. Podezření bylo jasné – otrava z jídla. Nechali si nás přes noc na pozorování a brali vzorky. Nejvíc mě vyděsilo, když se mě jedna sestra zeptala, jestli jsme náhodou nepřivezli něco „domácího“ – prý se to stává, že turisté koupí sladkosti nebo jiné potraviny na trzích a nevědomky se otráví něčím, co není určené k vývozu.
Nakonec se ukázalo, že sladkosti, které jsme si koupili, obsahovaly látky, které nejsou v EU povolené. Něco jako konzervanty nebo přírodní náhražky cukru, ale v mnohem vyšší koncentraci, než je běžné. V Turecku to možná nikdo neřeší, ale naše těla na to zareagovala šokem.
Nikdy by mě nenapadlo, že suvenýr může skončit takhle
Strávili jsme tři dny v nemocnici. Nebylo to život ohrožující, ale dost nepříjemné. Prášky, kapačky, nevolnost, a hlavně strach. Přítel měl silnější reakci než já, chvíli měl i horečky. Nikdy by mě nenapadlo, že obyčejné sladkosti, které koupíte v krabičce, vás můžou takhle odrovnat.
Nejvíc mě zpětně mrzí, že jsme vůbec neřešili, co jíme. Prostě nám to chutnalo, tak jsme to koupili. Nenapadlo mě ani podívat se, co je uvnitř nebo jestli je to bezpečné převážet přes hranice. Doma jsem se pak dočetla, že některé látky, které jsou v těchto tradičních sladkostech běžné, můžou být při větší dávce toxické.
Od té doby už radši jen magnetky
Z dovolené jsme si tedy místo hezkých vzpomínek přivezli účty z nemocnice, několik neprospaných nocí a hlavně poučení. Na sladkosti z trhu už nemáme chuť ani jeden. A i když jsme nechtěli být přehnaně opatrní, příště si určitě dáme pozor, co kupujeme a jíme.
Dneska se tomu už trochu smějeme. Ale v ten moment nám vůbec do smíchu nebylo. Myslela jsem, že dovolená je od toho, abych si odpočinula, ne abych skončila na kapačkách. A suvenýry? Od té doby radši vozím jen magnetky a fotky. Sladké vzpomínky si nechávám jen v hlavě.
Petra M., Liberec
