Článek
Přistěhovala se před půl rokem, tichá, hezká, upravená, každého zdvořile zdraví. Ale minulý týden jsem zjistila něco, co mi vyrazilo dech. Ta „slušná“ paní dělá nejstarší řemeslo.
Začalo to podezřele. Každý večer k ní chodí jiní muži. Vždy upravení, v obleku, většinou kolem padesátky. Zůstávají hodinu, maximálně dvě. Nejdříve jsem si myslela, že třeba dává nějaké lekce nebo má domácí masáže. Ale pak jsem náhodou narazila na její profil na internetu.
Na stránkách má celou fotogalerii. Vystupuje pod jiným jménem, píše o sobě, že je diskrétní společnice pro náročné pány. A ceny? Za hodinu víc, než já vydělám za týden. Teď už chápu, jak si může dovolit platit, tak vysoký nájem.
Nejhorší je, že v domě bydlí rodiny s dětmi. Co když některé z těch dětí potká její „klienty“ na chodbě? Co když se dozví, čím se jejich sousedka živí? A co teprve ty zvuky, které se občas ozývají z jejího bytu!
Minulý týden jsem viděla, jak k ní šel soused z pátého patra. Ženatý chlap s dvěma dětmi! Jeho žena byla zrovna na služební cestě. Když odcházel, tvářil se, jako by se nechumelilo. A ona? Druhý den se na jeho ženu usmívala, jakoby nic.
Už jsem o tom mluvila s několika sousedy. Všichni jsou zděšení, ale nikdo nechce nic řešit. Bojí se problémů. Prý dokud neruší noční klid a platí nájem, nemůžeme nic dělat. Ale já s tím nesouhlasím. Tohle přece není normální!
Včera jsem vytiskla všechny důkazy z webu, inzeráty, dokonce i ceník služeb. Na příští schůzi vlastníků to všechno vytáhnu. Ať všichni vědí, s kým sdílí dům. Možná se sama odstěhuje, až zjistí, že to o ní víme.
Je mi jedno, že je to její soukromá věc. Tohle není normální byt, ale nevěstinec! A co když sem začnou chodit pochybné existence? Co když se tu začnou dít ještě horší věci? To máme čekat, až se něco stane?
Někdo řekne, že každý se živí, jak umí. Ale proč to musí dělat zrovna v našem domě? Ať si pronajme byt někde na okraji města, kde nikomu nebude vadit její „podnikání“. Ne uprostřed slušného domu plného rodin s dětmi.
Proto to musím udělat. I když vím, že to bude nepříjemné. Někdo přece musí říct dost.
Možná si někdo řekne, že jsem zlá, že jí chci zničit život, nebo že jí závidím. Ale ona ničí pověst našeho domu. Co si o nás pomyslí lidé, až se dozví, co se tu děje a kdo tu bydlí a jaké služby provozuje? A co teprve, až to praskne ve škole a děti se začnou chlubit tím, čím se živí jejich sousedka?
A tak čekám na správný moment. A doufám, že až to všechno praskne, bude mít dost rozumu na to, aby se rychle odstěhovala. Protože jestli ne, udělám v domě všechno pro to, aby musela odejít.
Zdroje: Autorský text
