Článek
Už jsou tři ráno, chce se mi spát.
Mozek mi nechce dobrou noc dát.
Tak ležím ve tmě a chroustám sušenky,
abych vydržel to, co přinesou myšlenky.
.
Jak chutná modrá? Kde začíná tma?
Kdy můžu říct: den ze dna?
Kolik máme vůní? Je možné sníst pulce?
Kdo asi přiřadit mága k hůlce?
.
Točím se ke zdi, hlavou mi běží:
Kdo první řekl: Straší mu ve věži?
Je hvězda sladká? Umí Měsíc pískat?
Kdy bych tak mohl orlí zrak získat?
.
Je Mléčná Dráha z mléka? Lze sníst zášť?
Jak by mi slušel oblačný plášť?
Otázky mizí, už nechci víc znát.
Zavírám oči a jdu spát.
Vím, že bych měla poslední básničky přejmenovat na čtvrteční světlušky :D, ale volný čas je bohužel stejně nestálý jako tyto okřídlené zlobilky. Snad se nikdo nebudete zlobit, když přiletí o den později :).
