Článek
Prázdný trůn tu v síni stojí,
poslední král padl v boji.
Královna jim ochořela,
budoucnost tím potemněla.
Princ ve světě někde v dálce,
princezna je vdova krátce.
Cholera mu vzala život,
ona ztrácí k žití důvod.
Země se víc do temna noří,
však poslední vatra tam ještě hoří.
Princ se už vrací, toť skvělá zpráva,
jásají lidé i vesnická kráva.
Princ se však nevrátil s širokým úsměvem,
v jeho pohledu znělo, že cítí se podveden:
„Otec mi zanechal jen drahý chlív.
Kéž bych to věděl o půlrok dřív.“
A tak trůn skončil v paláci sám,
odkud ho ukradl neznámý kmán.
Teď v muzeu stojí ve starém kabátě,
příběhem zkroušený, vyrytý ve zlatě.
Kolik říši a dynastií takto asi zaniklo? V tichosti, bez pompéznosti. Ani zlato nemůže lidi ochránit před nemocemi a osobním strádáním. Bez silné vůle a pevné moci trpí všichni.
