Článek
Zatímco se posledních 20 let hovoří o nutnosti ochrany deštných pralesů, tak na nejvýznamnější ekosystém naší biosféry se zapomíná. Je jím oceán a jeho podmořské ekosystémy. Až příliš mnoho lidí si myslí, že oceán je nezničitelný a nevyčerpatelný, ale má to zásadní háček. Lidstvo vnímá oceán jako tu nekonečnou vodní plochu s neuchopitelnými hlubinami, kterých se děsí. Představa věčně hladových žraloků a smrtících medúz jen dokresluje neznalost našeho společenství o tomto klíčovém prostředí pro fungující život na Zemi. Oceán je velmi důležitým prvkem ke stabilizaci klimatických podmínek, tedy mírného a stabilního počasí bez velkých výkyvů. Naše zažitá představa o tom, že v mírném pásmu máme čtvero ročních období, zatímco v tropech je pouze období dešťů a sucha, je stejně tak v ohrožení, jako to, že vám dům nesebere v Česku tornádo. Tedy co máme za problém s oceánem a jak to řešit ku prospěchu nás všech?
Budeme to muset trochu zjednodušit. Oceán je v podstatě výměník tepla, tedy naše ohřívající se atmosféra je chráněna oceánem, který doslova sbírá teplo ze vzduchu a otepluje tím své povrchové vody do hloubky asi 100 metrů. Člověk by si řekl: „Super, budeme mít teplejší moře na dovolené!“, což by mnozí uvítali, jenže je zde také háček. Oteplující se oceán vypařuje více vody, která pak v hustých mračnech dopadá na pevninu jako liják, jenž způsobuje masivní povodně. Takto byly vloni spláchnuty města a vesnice nejen na Jesenicku a příčinou byl cyklón, jenž vznikl nad Středozemním mořem, které bylo o tři stupně teplejší, než by v tom období mělo být. Vyšší teplota moře, větší výpar vody do ovzduší, intenzivnější deště, které není schopna neudržitelným lesnictvím a dřevařským průmyslem krajina pojmout a tak nám plavou domy a je ničen lidský majetek. Stejně tak je Florida bičována silnějšími a ničivějšími hurikány. Důvod? Oteplení oceánu a Karibského moře. Ano, to je oteplování oceánů a moří, které způsobuje devastující povodně, bouře, hurikány a cyklóny atd..
Existuje nějaké řešení?
Oceán zde sehrává roli nejen výměníku, ale též stabilizátoru tepla, takže to oteplování vyvažuje větším výparem a tím i vydatnějšími dešťovými srážkami, na což není lidská civilizace a naše infrastruktura stavěna. Jak na to tedy zareagujeme? Máme dvě možnosti. Buď budeme stavět vyšší města, silnice, dálnice, anebo přestaneme ničit přírodu a zahájíme masivní zakládání národních a mezinárodních parků, které budou stráženy dostatečným počtem rangerů a vojáků, zatímco naše školství přijme masivní EVVO programy a média budou informovat a vzdělávat veřejnost o skutečném stavu životního prostředí. Vypadá to, že druhá varianta ještě nějaký čas neprojde, takže vzhledem ke směřování světa budeme asi stavět vyšší infrastrukturu a tím více těžit a produkovat více odpadků, což bude znamenat obrovské náklady, tedy vyšší daně, nižší životní úroveň, dluhovou zátěž, kterou lze označit za novodobé otroctví, kde se stávají otroky celé národy a státy a to bez jediného výstřelu. Prostě naše civilizace už šlape na nikdy nesplatitelný dluh a někdo kolem nás to celé financuje a žije z astronomických úroků. Náš demokratický systém je až po krk v blátě, poněvadž princip voleb 1× za 4 roky je zcela nesmyslný a z politiky se stalo politikaření a naše společnost opět začíná pociťovat nástup třídního boje, kdy vyhrává u voleb většina a tomu se naši zkorumpovaní politikové s chutí přizpůsobili.
K tomu všemu totiž směřuje naše společnost a důsledkem naší lidské marnivosti jsou klimatické změny způsobené lidským konzumem. Nejde tady o elekromobilitu nebo zelené energie, které to prý za nás vyřeší, jak v Bruselu tvrdí. Ne, jedná se o příliš velké změny způsobené těžbou nerostných surovin a zejména odlesňováním a nadměrným rybolovem. Náš konzum destabilizuje celé ekosystémy a způsobuje jejich postupný rozklad. Přidáme-li k tomu brutální znečištění, na které si postupně zvykáme a máme pocit, že to vyřeší třídění odpadu, tak máme na průšvih zaděláno. Tohle není žádný ekologický alarmismus, ale realita. Úbytek biodiverzity, tání ledovců, změny v proudění vzduchu, postupný kolaps koloběhu vody v ovzduší, to vše je způsobeno konzumem 8 205 000 000 lidí, kteří nechtějí připustit fakt, že není možné pokračovat v absolutně neudržitelném způsobu likvidace životního prostředí, aniž by to nemělo silnější a fatálnější následky na lidskou civilizaci. Pánové s klobouky a doutníky v ústech nám nějak zapomněli sdělit, že nezachraňujeme ani zdaleka planetu, ale sami sebe a samozřejmě biodiverzitu, bez níž ekosystémy nebudou fungovat. Čím méně lesů, tím méně zvířat a opačně. Čím méně ryb, tím nemocnější podmořské ekosystémy a opačně. Co bude následovat? Změny klimatu v rozsahu, které lidstvo nebude schopno ekonomicky ustát, což způsobí propad životní úrovně, pojišťovny odmítnou platit škody způsobené přírodními katastrofami a to je ještě ten dobrý scénář odehrávající se v zatím ještě bohaté civilizaci. Ty chudší státy budou řešit nedostatek pitné vody, choleru, tyfus a jiné nemoci spojené s přírodními katastrofami, nefunční zdravotnictví, nedostatek léků a postupně to přejde do občanských válek o vodu, o jídlo, o antibiotika, tedy o základní lidské potřeby. Humamitární systém se zhroutí. Nevidíme to, nebo nechceme? Důvod? Nesdělují nám to v médiích, kde mají oči jen pro válečný konflikt na Ukrajině nebo před tím pro covid? Je nám to jedno? Nevíme, co s tím a tak nad tím zavíráme oči? Nechceme se uskrovnit a tak nemáme řešení. Politici potřebují voliče a těm neřeknou, že se budou muset uskromnit, takže zase nic. Nebo od každého kousek? Těžko říci, ale životní prostředí a skutečnosti spojené s klimatickou změnou prostě netáhnou a nebo je to staženo na téma elektromobility či zelené energie sázení stromečků, na které dostaneme dotace, čímž téma končí. Záchranu biodiverzity a EVVO vzdělávání dětí vyřeší systémové zoologické zahrady a problém povodní vyšší silnice a více přehrad. Jako by nikdo nic nepochopil!
Co na ochranu biodiverzity v oceánech potápěči?
Není potápěč jako potápěč a smutné je, že až příliš mnoho z nich je obyčejných konzumentů, kteří pohlížejí na podmořský svět jako na zdroj mořských plodů a zážitkové dovolené. Je s podivem, že jim nedochází, jak křehký je podmořský ekosystém a i přes okouzlení z potápění si neumí odpustit mořské živočichy na talíři. Jak můžeme chtít po běžném člověku bez zkušeností s podmořským světem, aby ho respektoval a nekonzumoval, když to nedokáže většina potápěčů?
Ztráta biodiverzity a mortalita ohrožených druhů v oceánech je zapříčiněna rybolovem a znečištěním.
Česká mise Oko oceánu v Kostarice
Ač se to zdá neuvěřitelné, tak právě Češi v Kostarice řeší jeden zásadní projekt týkající se oceánu, velryb a vzniku chráněných podmořských území. Nezisková organizace Justice for Nature si takhle bere pod patronát celý velký záliv velryb Santa Elena, aby zde nejen vybudovali funkční model ochrany zálivu, pobřežních ekosystémů, velryb a další biodiverzity, ale též aby do toho zapojili místní komunitu a to včetně řešení odpadového hospodářství a likvidace odpadu v rybářském přístavu, což na sebe nabaluje nutné vyčištění pláží. Součástí je také ochrana pobřežních mangrove lesů či zavedení štěpkovače pro likvidaci suchého dřeva na kompost, což je významnou prevencí před požáry, poněvadž lidé v období sucha a silného větru pálí suché větve, což způsobuje při neopatrném zacházení masivní lesní požáry. Jedná se o mimořádně komplexní projekt, který má oceánskou základnu Blue Life v Cuajiniquil, kde v přístavu kotví též projektová loď Sparťan, jenž slouží pro monitoring keporkaků dlouhoploutvých v zálivu Santa Elena. Právě sem připlouvají po 9 měsíců v roce velryby za rozmnožováním, námluvami a rozením mláďat. Tohle místo si zaslouží stát se příkladem, stát se „Hope spotem“ pro oceán a lidé na tom mohou spolupracovat. Součástí Oko oceánu je též průzkum podmořských oblastí s pomocí potápěčské výstroje a podmořského dronu Chasing 2 Pro Max, s nímž se bude pátrat na podmořských horách a v případě nalezení mimořádné biodiverzity se budou podávat podněty a návrhy na vznik nových chráněných území v rámci mise 30×30. Čím více chráněných biosferických rezervací bez rybolovu, tím lépe. Oceán se potřebuje regenerovat, aby na základě plné biodiverzity dokázal navrátit rovnováhu a to nejen druhovou, ale tím i chemickou a klimatickou. To je česká mise Oko oceánu v Kostarice, kam každoročně přijíždějí čeští a slovenští dobrovolnicí na projektové činnosti k oceánu, ale též do české biosferické pralesní rezervace Green Life. Ptáte se, jak je to financováno? Z podpory lidí a firem, žádná vláda a jejich dotace takový projekt nepodpoří.
Loď The Spartan slouží k monitoringu, výzkumu a ochraně mořských savců v IMMA reprodukční zóně keporkaků dlouhoploutvých.
Řešení je, ale…
Hodně lidí odmítá přijmout informaci, že jsme jako lidstvo příčinou klimatických změn, ale nechápou, že to nemá nic společného s jejich krbem či autem v garáži. Prvotní problém je úbytek ekosystémů a jejich biodiverzity. Zde je klíčovým oceán a pralesy. Tohle je řešení, tedy zamezit odlesňování a výrazně omezit průmyslový rybolov a tvrdě sankcionovat znečišťování oceánů a vody obecně. Jak to může ovlivnit běžný "ovčan"? Za prvé se musí stát odpovědným občanem a odmítnout pohodlnou roli nemyslícího „ovčana“. Začít se ptát, hledat odpovědi a být odpovědný nejen vůči humánním otázkám, ale též environmentálním. Změna je v každém z nás. Omezením konzumace mořských žicočichů se dá jednoduše začít. Potřebujeme k životu sushi nebo tuňáka v konzervě? Určitě ne a lze se toho z etických důvodů vzdát. To nebolí. Za druhé podporovat záchranu pralesů a to formou možných výkupů. Takové možnosti jsou a jednou ze zemí, která takto dokazuje, že to funguje, je právě Kostarika. Když se nám podaří zachovat její model i v těchto těžkých dobách politického zmaru, tak se na tomto příkladu bude dát stavět v dalších a dalších zemích, pokud se lidé probudí a přinutí politiky myslet „E&E“, tedy ekonomicky a ekologicky. Každý může přispět do mlýna svým dílem. Třetí možností je zapojit co nejvíce škol a dětí do kvalitních EVVO programů, jakým je například projekt NEPZ (www.nepz.cz). Možnosti existují, jen o nich lidé z médií neví a tak tápou a nechávají se manipulovat těmi, kteří nemají žádné environmentální povědomí a jde jim pouze o byznys a lobbují za zájmy nadnárodních korporací a zesměšňují environmentální odpovědnost. Takoví lidé rádi slibují, že všechno udělají za nás, slibují velké platy a malou odpovědnost, poněvadž to je jejich vzorec chování. Udělejme to jinak, lépe a odpovědněji. V tomhle musí sehrát klíčovou roli uvědomnělá občanská společnost pod vedením zkušených, morálních a odpovědných lidí, kteří nejedou jen sami na sebe a své chlebodárce. Řešení je, ale příjme ho lidská společnost včas? To se teprve uvidí, ale je čas začít i přes fakt, že tomu politická doba nenahrává a právě proto musí tuto cestu podporovat široká veřejnost a nikoliv vlády. Je to na každém z nás!
