Článek
Dnes se podíváme na téma, které již nějakou dobu rezonuje fotbalovým prostředím. Jedná se o využívání různých technologických prvků v naší milované hře. Některé sporty byly v tomto směru napřed, někde se s využíváním techniky čekalo relativně do nedávna. Nikdo z nás nezpochybňuje zásah videorozhodčího během hokejového utkání. Ve fotbale se však často setkáváme s názory a pohledy na danou situaci zcela odlišnými. Čím to je? K tomu se možná dostaneme během následujících řádků. Nejprve však začnu s tím, jaká technologie se na zelených trávnících vůbec objevila a jaký má na průběh hry vliv.
Asi tou úplně první vymožeností, se kterou rozhodčí začali pracovat, pomineme-li prosté hodinky, jsou tlačítka na praporcích asistentů rozhodčích. Maličkost, která díky stisknutí tlačítka při offsidové situaci okamžitě upoutala pozornost hlavního sudího, který tak okamžitě věděl, že se jedná o postavení mimo hru a to i v případě, že si nevšiml zdvihnutého praporku. Tento prvek, ač jen malým příspěvkem, pomohl hře k plynulosti. A to je přesně směr a jeden z důvodů, proč se technologie ve sportu využívá. Dalším důvodem je regulérnost sportovních utkání, kterým měly napomoci jiné technologie, ke kterým se ještě dostanu.
Dalším krokem byl bezesporu komunikátor, kterým se arbitři mezi sebou dorozumívali právě proto, aby se plynulost znovu zlepšila. Sudí si díky tzv. sluchátku mohl i ověřit pohled svého asistenta nebo čtvrtého rozhodčího na dálku. Tyto vymoženiny, které již dnes vnímáme, jako naprostou samozřejmost, se aktuálně dostávají i do našich nižších soutěží. Musím říct, že jen odposlechnutá komunikace rozhodčích mi jako hráči vždy během zápasu pomohla. Sudí se baví o tom, jaká intenzita se bude považovat za faul, o tom, proč rozhodli danou situaci, tak jak jí rozhodli, ale také si navzájem přiznali chyby nebo nejasnosti, které jim pak hráči a trenéři mnohem snáze odpustí. Nejhorší rozhodčí, je ten němý, že?
Pak už přišly na řadu vychytávky, které napomáhaly k regulérnosti soutěží. Televizní grafika nabízela kalibrované offside lajny, které však nebyly využívány samotnými rozhodčími. Spíše tak ukazovali, na jejich přesné oko, nebo naopak pochybení. Rozhodčí tuto kalibrovanou čáru začali využívat až později s příchodem VAR. Ale nepředbíhejme. První technologie napomáhající ke správnému dodržování pravidel byla tzv. Goal Line Technology. Tedy systém, který na milimetr určil, zda míč přešel brankovou čáru celým objemem a útočící tým tak dosáhl branky. Vše bylo velmi rychlé a znovu prokazatelně nápomocné. Ve chvíli, kde mičuda přešla celým svým objemem brankovou čáru, dostal hlavní rozhodčí do svých hodinek signalizaci o tom, že je to gól a okamžitě tak mohl ukázat směrem ke středovému kruhu. Jistě si každý z Vás vybaví alespoň jeden moment, kdy míč prokazatelně přešel brankovou čáru, ale ani jeden z rozhodčích si tím nebyl jistý, proto nechal pokračovat ve hře. Krádež pak byla na světě. Zde již nastává prostor k zamyšlení. Jdeme chronologicky, podle toho, kdy jaká technologie vstoupila do hry. Goal Line Technology již dávno není žádnou novinkou a byla jedna z prvních vychytávek, která se rozšířila do celé fotbalové Evropy. Proč ale stále není v Česku? Je to úmysl? Neschopnost vedení naší ligy vyjednat podmínky nebo vůbec najít firmu, která technologii zprostředkuje? Je to ostudná vizitka naší soutěže. Tato technologie má 100% pozitivní ohlasy, ale v našich vodách jí NENAJDEME.
Pak přišla reakce na televizní kalibrovanou čáru odkrývající postavení mimo hru, čti offside. Ta však sama o sobě svou samostatnou jednotkou nikdy nebyla. Byla součástí zatím největší novinky. Systému VAR tedy Video Assistent Referee. Ten všichni známe ze současné doby. Nutno říci, že kolem něj je zatím nejvíce otazníků. Jeden celý článek by zabral vysvětlování, jak se má VAR správně využívat. Celá problematika je v tom, že u videa sedí zase jen člověk. Vraťme se však ke kalibrované čáře. Útočníci ji v oblibě nemají, naopak obránci s ní rozhodně kamarádí více. Proč? Je to jednoduché. Fanoušci fotbalu jako takového volají po toleranci s vidinou vyššího počtu branek. Co na to takový obránce? Vysměje se Vám. Má v úmyslu zahrát offsidovou past a vystavit útočníka mimo hru. Ten si tuto technologii bude jistě pochvalovat. Znovu se jedná o něco, co by mělo být základním stavebním kamenem VARu. Pravidlo o offsidu je jasně dané, určí se část těla, která bude zohledňována a je vymalováno. Buď to offside bude nebo ne. Jiná varianta není. Nabízí se otázka, zda by toto řešení na určitou dobu nebylo zcela dostačující. Byl by to mezikrok pro dobu, kdy bude fotbalový svět sjednocený v posuzování faulů a hry rukou, kdy je právě rozhodnutí videorozhočích nejdiskutabilnější. Ale proč? Odpověď je velice prostá. Přestože každý víkend spekulujeme a dohadujeme se, jak měla být situace posouzena, je odpověď velice jednoduchá. Fotbalová pravidla mají veliké mezery v oblasti určování faulů. Metr každého rozhodčího je jiný. Stejně tak pohled na danou situaci. Proto se dohadujeme nad pokutovými kopy, neuznanými brankami a dalšími spornými situacemi. Za mě jsou dvě varianty. Jednou z nich je důkladné proškolení nejen samotných rozhodčích, ale také hráčů, trenérů, členů realizačních týmů a samozřejmě se nesmí zapomínat na fanoušky a diváky, kteří fotbal dělají tím sportem, jakým je. Nikdy si nemyslí, že 10 lidí posoudí stejnou situaci stejně. Je ale důležité, aby většina měla stejný pohled na věc a z výsledkem 8/10 se spokojíme. Druhou variantou pak je krok zpět. K tomu asi žádná soutěž nedospěje. Ale právě mezikrok, který jsem již zmiňoval by znovu vrátil jistotu technoligiím. VAR bych tedy využíval pouze pro hlídání postavení mimo hru pomocí kalibrované čáry. K tomu by samozřejmě mohli zůstat aspekty identifikace hráčů a volání kvůli hrubému nesportovnímu chování mimo hru. Plivanců, kopanců a oplácení, které jsou velice snadno identifikovatelné.
Jaký názor na to máte vy?
