Článek
Je mi devět let a mám mámu jen pro sebe. Jsme na všechno dvě. Pak se narodí brácha. A všechno je najednou jinak. Vím, že nejsem sama. Skleněné děti jsou všude kolem nás, tiší pozorovatelé, kteří se učí žít ve stínu nemocného sourozence.
Když se svět točí kolem bráchy
Laura je skleněné dítě. A dnes má odvahu mluvit nahlas. Její mladší bratr Ondra se narodil se vzácnou kombinací osmi srdečních vad. Tři dny po porodu byl převezen z porodnice rovnou do kardiocentra v Motole. Během svého života podstoupil čtyři složité operace srdce, ta nejdelší trvala dvanáct hodin. A zatímco doma bojoval s dušností a neprospíváním, Laura se učila být vděčná za málo. Za to, že brácha žije. A že ona sama je zdravá.
Pamatuji si ten moment, kdy jsem se dozvěděla, že je Ondra nemocný. Máma je naprosto zničená, má červené oči a celé dny pláče. Když mi s roztřeseným hlasem říká, proč se brácha nevrátil domů, svět se mi rozpadá pod rukama. Pak přijde další rána, jeho čtvrtá operace. Ta poslední, která má rozhodnout, jestli jeho srdce bude fungovat správně. Ráno odvedu nejmladšího bráchu do jesliček a jdu do školy. Celý den se snažím soustředit, ale nejde to. V hodině španělštiny padne slovo rodina a já se rozbrečím.
Jsou všude kolem nás. Ale nejsou vidět.
Skleněné děti, tak se říká sourozencům vážně nemocných dětí. Dětem, které si říkají: „Nebudu přidělávat starosti.“ Dětem, které nejsou neviditelné úmyslně, ale přirozeně ustoupí tam, kde je krize. Když jde o život jednoho dítěte, všechna pozornost jde tam. To je logické. Ale důsledky si nese i ten, kdo „je v pořádku“.
Srdcem Robinson pracuje s rodinami a dětmi, které naši podporu potřebují, ale také přináší do veřejného prostoru důležité téma skleněných dětí. Organizace, které nesou určité téma, mají přirozeně širší dopad – pomáhají společnosti lépe rozumět situaci těch, kdo by jinak mohli zůstat přehlíženi. Naší odpovědností je otevírat diskusi, přinášet vhled a podporovat systémová řešení tam, kde mohou pomoci. Nehledáme jednoduché odpovědi, ale chceme přispět k tomu, aby rodiny skleněných dětí měly podporu, kterou si zaslouží.
Věděla jsem, že jsem milovaná. Ale taky jsem věděla, že nejlepší, co můžu udělat, je být nenáročná.
Mlčení bolí víc než slova
Michaela B., žena, která si rolí skleněného dítěte prošla, vzpomíná na okamžiky, kdy emoce musela držet uvnitř:
Vzpomínám si na jednu holčičku na nemocničním oddělení. Byla jako sluníčko. A pak tam najednou nebyla. Umřela. Strašně jsem se bála, že se to stane i mému bráchovi. Doma jsem plakala, ale nechtěla jsem tím nikoho zatěžovat.
Skleněné děti jsou vnímavé. Vědí, že nejsou na prvním místě, i když to rodiče nikdy neřekli. Učí se být silné. Ale v dospělosti si to nesou dál:
Celé dětství jsem potlačovala smutek, vztek, žárlivost. Dovolila jsem si je cítit až s narozením vlastních dětí. Až tehdy mi došlo, jak moc mě to ovlivnilo.
Proto vznikl Den skleněných dětí
Organizace Srdcem Robinson spustila 19. dubna 2025 Den skleněných dětí. Den, kdy se narodil zakladatelce organizace, malý Ondřej.
Moje máma ho vymyslela na den, kdy jsem se stala skleněným dítětem.
Cílem je dát hlas těm, kteří zatím mlčeli. Ukázat, že mají právo na vlastní emoce. Že mohou být slyšeni. Symbolem kampaně je Lupa. Znak toho, že se na tyto děti konečně podíváme blíž.
Skleněné děti jsou ty, které jsou často přehlíženy, přestože jejich příběhy jsou stejně důležité jako příběhy jejich vážně nemocných sourozenců. Chceme ukázat, že jejich odvaha a síla si zaslouží pozornost.
Jste jedinečné a úžasné děti, protože se musíte vyrovnávat s těžkou životní zkouškou. Jste silnější a odolnější, než si možná myslíte.
Chci, aby se na nás nezapomínalo. Abychom dostali prostor, který si zasloužíme. Podporujte nás. Všímejte si maličkostí, které máme rádi. Říkejte nám, že jsme důležití. Poslouchejte nás. Nebraňte se našim emocím, ani těm negativním. Snažte se pochopit.
