Článek
Opět jsme se dočkali. Česká republika udělala další mohutný krok směrem k té zemi, kde jsou si všichni rovní, jen někteří jsou si rovnější. Máme tu výsledek voleb, který by v každé zdravé demokracii spustil zemětřesení - ale my? My jen pokrčíme rameny, protože národ si zvykl žít v prostředí, kde mocní si mohou dovolit všechno, takže nám ani nepřipadá zvláštní, že si premiér plete státní kasu s firemním účtem Agrofertu.
Nenechte se mýlit těmi sladkými řeči o mandátu voličů. Voliči jsou sice svrchovaní, ale zákon o střetu zájmů není volitelná položka na politickém menu. Je to základní pojistka proti tomu, aby si kdokoliv, kdo dostane moc přerozdělovat miliardy daňových poplatníků, tyto miliardy automaticky nepřesměroval k sobě na účet.
Mluvíme o Andreji Babišovi a jeho dotačním impériu. Agrofert s těmi svými miliardami ročně není důkazem geniality byznysmena. Je to důkaz geniality sání veřejných peněz, tedy peněz, které nejsou vydělané prací a podnikatelským umem, ale ukradené z kapes daňových poplatníků. Místo aby jejich prostředky plynuly k těm nejpotřebnějším, nebo byly investovány do zasloužilých odměn státních zaměstnanců, například hasičům, policistům, učitelům, zdravotníkům, plynou k těm nejdrzejším, kteří mají své kontakty na Státním zemědělském intervenčním fondu (SZIF)
Posledním silným arbitrem, který by mohl zabránit tomu, aby se mohl Babiš dostat znovu ke korytu, je prezident Pavel. Domnívám se, že jmenování premiéra je nejsilnější prezidentská pravomoc. Pak už to bude víceméně v rukou parlamentu, jestli dá nebo nedá vládě důvěru. Proto pan prezident chce po Babišovi věrohodné řešení před jmenováním. A on ho podle všeho k dispozici nemá. Proto před médii mlží. Chce to evidendtně zahrát do autu, s tím že to umlží celé 4 roky. Rýsuje se nám tu patová situace. Vypadá to, že si na nového premiéra ještě nějakou dobu počkáme
Dostáváme se totiž k bodu, kde se láme chleba. Jestliže vítěz voleb prohlašuje, že i když si sebou do Strakovy akademie táhne baťoh plný dotačních malérů, že ho voliči osvobodili od zákonů, měla by prezidenstká kancelář okamžitě vystavit červenou kartu. Volební vítězství není generální pardon, není razítkem na povolení rozkrádat státní kasu. Adepti politických funkcí by měly vědět, že žádné hlasování voličů nestojí nad Ústavou a zákony. A pokud to vítěz voleb nepochopil, je úkolem hlavy státu aby ho to naučila.
Prezident Pavel má v rukávu jednu silnou zbraň: Čas. Ústava mu totiž nepředepisuje dobu, do které musí konat, nestanovuje mu žádný deadline. Pan Zeman nás naučil, že prezident nemusí jen mlčky přijímat situaci. Má ústavní volnost a absence lhůty pro jmenování premiéra mu dává prostor pro manévrování. Je evidentní, že Andrej Babiš je ve flagrantním a mezinárodně provaleném střetu zájmu, do vlády nepatří a pokud by ho prezident přece jen jmenoval, stane se spoluzodpovědný za porušení zákona. Zatím ale nic nenasvědčuje tomu, že to hodlá udělat. A doufejme, že tento postoj nezmění, dokud se nevynoří právně čistý a na dotacích nezávislý kandidát.
Pokud prezident vydrží a nátlak nebude polevovat, politická realita donutí hnutí ANO k jedinému logickému kroku. Ani Hnutí ANO si nemůže dovolit donekonečna blokovat sestavení vlády jen kvůli tvrdohlavosti svého předsedy, který si chce vzít do úřadu i svůj dotační business. Třetí pokus pana poslaneckého předsedy také není na pořadu dne, pokud ještě neproběhli první dva prezidentovi.
Cesta k rozpletení klubka je jasná. Andrej Babiš je politicky neprůchodný, ale zbytek hnutí Ano má stále silný mandát. A v tu chvíli by se na scéně mělo objevit jméno, které dává ekonomicky i politicky smysl: Karel Havlíček. Ostatně v předvolební kampani byl několikrát označen za možného kandidáta na premiéra.
Takže pane prezidente, držím palce. Držte kurz! Nepovolte! Protože to co potřebujeme, je vláda, která slouží zemi, nikoliv vláda, která slouží Agrofertu.
