Článek
15. prosince 2025 jmenoval Petr Pavel s neústavní protiprávní výhradou vůči jednomu z navržených ministrů vládu Andreje Babiše a 15. ledna 2026 jí vyslovila důvěru Poslanecká sněmovna (PS).
Důvody pro nejmenování ministra životního prostředí jsou irelevantní a nepodstatné neboli ve skutečnosti nikterak neopravňují prezidenta Filipa Turka odmítnout jmenovat. Situace si vyžádala nestandartní reakci jednoho z koaličních partnerů, komplikující chod dvou ministerstev i činnost vlády jako celku.
Nestandartní reakce ministra zahraničních věcí byla záminkou pro opozici k vyvolání hlasování PS o nedůvěře vládě a nepochopitelné svolání demonstrace na podporu prezidenta, který nebyl nikým a ničím nijak ohrožen. Obě tyto akce pár dní po vyslovení důvěry vládě byly naprosto zbytečné, avšak o něčem vypovídající.
Vypovídají o nesmíření se opozičních stran a jejich voličů s volební porážkou a snaze znepříjemnit vládě možnost sloužit občanům této země.
Do čela opozice se jako lídr postavil prezident, který má podle svého slibu zastávat svůj úřad v zájmu všeho lidu a to podle jeho nejlepšího vědomí a svědomí. Nabízí se otázka, co znamená pro všechen lid stav prezidentova vědomí a svědomí, když bezostyšně svůj slib porušil a do této chvíle nadále porušuje?
Vypadá to, že s takovou situací Ústava ČR nepočítá, nicméně je-li politická vůle, měla by být různými způsoby řešitelná. S abdikací prezidenta nejspíš počítat nemůžeme, ale mám za to, že jsou i jiné způsoby. Jeden takový nápad pochází z dob prezidentování Miloše Zemana - snížit rozpočet Hradu na nulu.
A je tu otázka na závěr - je možné toto absurdní divadlo nazvat parlamentní demokracií a právním státem? Plus jedna doplňující: bude lid, jenž je podle Ústavy zdrojem veškeré státní moci a jím zvolení zástupci v Parlamentu, diváky tohoto divadla nebo se své moci chopí a začnou jednat?
Někdo tu totiž zjevně k tomuto dramatu napsal scénář; scénář, který je třeba hodit do stoupy a režírovat bez něj. Někdy je takový postup a následná režie prostě nutná.
