Článek
Herní rozestavení Sparty bylo velkým tématem za dob Briana Priskeho. Pověstná změna formace mu na podzim roku 2022 zachránila krk. Přechod na systém se třemi stopery následoval i B-tým a vše jasně směřovalo k dlouhodobé práci s tímto herním schématem.
Friis měnil, ale musí měnit dál
Nakonec se ho na Letné drželi celé dva roky. Lars Friis s ním Spartu velkolepě dovedl do Ligy mistrů, avšak po nepovedeném podzimu a špatných výkonech především středové formace se rozhodl učinit pragmatický krok, který vedl ke zpevnění středové řady Sparty. Místo pověstného trojzubce letenští momentálně operují s jednou „šestkou“, dvěma „osmičkami“, jednou pohyblivou „desítkou“ a jedním hrotovým útočníkem. Friis dokázal, že umí tým přizpůsobit, když se nedaří.
Po zrodu této formace šla hra Sparty nahoru, došlo ke zřetelnému zpevnění celého mužstva, které nebylo prostupné tolik, jako v předešlých zápasech. Našlo se ale i několik problémů. Jedním z nich je pozice hvězdy minulé sezóny, Veljka Birmančeviče, který jednoduše nezapadá ani na jednu pozici. Dalším problémem je i pozice Lukáše Haraslína, ten je většinou vedený jako druhý hrotový útočník, ve skutečnosti se ale pohybuje na levé straně, odkud je nejnebezpečnější. Dostal se opět do skvělé formy, ale sám cítí, že tým musí táhnout sám a není to jen pocit, další nebezpečné hráče Sparta v posledních utkáních nemá.
Systém se třemi obránci a dvěma krajními, ofenzivně laděnými obránci vyžaduje schopnost zmíněných wingbeků fungovat v podstatě jako křídla, nebo krajní záložníci. Na jaře ale byli k vidění i zápasy, kdy na jedné straně nastoupil Emanuel Uchenna a na druhé Jaroslav Zelený. Hráči, kteří do Sparty přicházeli primárně jako stopeři. Zelený je skvělý, inteligentní univerzál, ale stárne a letenští velice uvítali návrat Matěje Ryneše.
Nekvalita wingbeků je prvním faktorem, který by měl trenérský štáb začít tlačit k uvažování nad změnou systému. Dalším faktorem je zapojení křídelních hráčů, kteří by například z formace 4-3-3 mohli těžit. Ve středu zálohy by i nadále zůstali 3 hráči, dva s více defenzivními úlohami a jeden ofenzivní.
Je zvláštní, že se Sparta ani jednou v této sezóně o razantnější změnu rozestavení nepokusila. Kádr je teoreticky připravený přechod zvládnout, jistě by to znamenalo intenzivní přípravu na tréninku a úvodní bolesti a nedorazy. Pohárový zápas proti Teplicím by mohl být ideální příležitostí na vyzkoušení a případně zjištění, zda je vůbec reálné nad obranou čtyřkou uvažovat.
Jak by mohla sestava Sparty vypadat?
Surovčík-Suchomel, Vitík, Sörensen-Zelený/Ryneš-Kairinen, Vydra-Kofod-Haraslín, Kuchta, Birmančevič
Formace s Patrikem Vydrou ve středu zálohy by navíc znamenala jednoduché přepínání do formace se třemi stopery. Právě on se může zasouvat do pozice středního stopera a v případě potřeby vypomáhat s rozehrávkou. Zároveň má dostatečné kvality, které ho předurčují ke hře ve středu zálohy, kde vedle Kaana Kairinena může fungovat jako hráč, který pokryje velký prostor na hřišti a zvládne osobní souboje.
Je Rosický proti?
Důvodem k neustálému lpění na trojce vzadu může být i klubové vedení. Nedávalo by to ale smysl. Sparta sice toužila více propojit „áčko“ s „béčkem“, ale až na zápas na Dukle nejsme svědky prolínání hráčů ani jedním směrem.
Co by se stalo, kdyby Friis z klobouku na pár zápasů vtáhl jinou formaci? Asi nic moc. O moc horší už to nebude. Je ale dost možné, že Friis prostě musí pracovat s tím, co zdědil, a to ho v konečném zúčtování možná připraví o místo.
Tomáš Rosický si to takhle přesně přál a představoval. Odejde jedna figurka (Priske), nahradí ji druhá figurka (Friis), o trošku menší, ale vlastně stejná. Každý ale pochopil, že Friis není Priske a možná právě úplné odpoutání se od Priskeho ideálů by současnému trenérovi Sparty mohlo zachránit místo. Otázkou zůstává, zda Friis změny dělat neumí, nemůže, nebo nechce.
