Stansfieldův odkaz. Tragický příběh se šťastným koncem, který dojal Anglii

V srpnu 2010, po šestiměsíčním boji s rakovinou tlustého střeva, zemřel ve věku 31 let útočník Exeteru City Adam Stansfield. Pro fotbalové fanoušky mimo britského ostrovy dost možná neznámý hráč, z neznámého týmu. Osud a aktéři tohoto vyprávění však napsali příběh přesahující hranice fotbalu, který snad částečně vrátil úsměv na tváře fanouškům Exeteru i rodině Stansfieldových.

Napsal příběh o skvělém člověku, otci a fotbalistovi, který stavěl svoji rodinu vždy na první místo. Láska a radost ze života, kterou Adam dával svým dětem, ženě ale i fotbalu bude, v nevelkém městě, v hrabství Devon, navždy převládat nad smutkem a pocitem ztráty. A Stansfieldův odkaz bude žít věčně.

Adam Stansfield neboli Stanno, se narodil 10. září 1978 v Plymouthu. Od dětství miloval fotbal. Klučina, který neustále nosil úsměv na tváři a s radostí se staral i o dobrou náladu ostatních, začal svoji kariéru v malém lokálním klubu Twyford Spartans. Stejně jako spousta dalších mladých chlapců snil o kariéře profesionálního fotbalisty a stejně, jako mnoho dalších snílků si musel cestu na vrchol vydobýt postupně.

Adam s míčem na noze, to byla čirá radost a vášeň, byť začátky jeho kariéry neprotkávají vzpomínky na věhlasné akademie anglických klubů, ani starty za mládežnické reprezentace. A ani neúspěchy na zkouškách v Torquay United, Wolves anebo Exeteru City Stanna nepřipravily o chuť bojovat. Kdyby jen věděl, že právě Exeter City se nakonec stane jedním z nejvýraznějších leitmotivů jeho příběhu. Na to si ale musel tehdy ještě malý Adam počkat a cestičku si vyšlapat postupně. Přes Elmore, klub z města Tiverton. Až tam dosáhl na kliku ke dveřím do profesionálního fotbalu, které už byly málem nadobro zavřené.

V říjnu 2001 se Elmore utkalo s rezervním týmem Yeovil Town, a tehdejšího manažera Garaye Johnsona zaujal Stansfieldův výkon natolik, že si o měsíc později útočníka vyžádal do svého mužstva a zařídil mu první profesionální kontrakt. Adam to dokázal! Bylo mu 23 let.

Jeho vstup do „placené“ sféry fotbalu byl nejen zadostiučiněním, ale také příkladem pro spoustu dalších anglických chlapců, kteří svoji kariéru nerozjeli ještě jako teenageři. Pro Stanna to byly také cenné zkušenosti, díky kterým neztrácel úsměv a vyhlídky na lepší zítřky ani v nejtěžších momentech svého krátkého života.

Příběh anglického snílka v dospělém fotbale postupně napsaly tři kluby, již zmíněný Yeowil Town, Hereford United a Exeter City.

V roce 2001 si Adam vzal lásku svého života Marii, která ho od začátku provázela na jeho fotbalové cestě.

V roce 2002 se novomanželům narodil prvorozený syn Jay. Pět let po svatbě, v roce 2006, řešila rodina otázku Adamova kariérního posunu. Vybrali si Exeter, město v hrabství Devon. Stanno mohl kariérně mířit výš. Byl o něj zájem, spoustě klubů by se přesně takový typ útočníka hodil.

Vyhovující zázemí, dojezdová vzdálenost do rodného města a kvalita života pro rodinu, ale rozhodli právě pro Exeter. „Fotbal miloval, ale byla to pro něj stále jen práce, rodina byla jeho celý život“, vzpomínají členové jeho nadace v rozhovoru pro místní rádio.

Pečlivě promyšlené životní kroky jsou ty, které plodí to nejsladší ovoce. Pro Adama to platilo dvojnásob. Dařilo se mu v životě i ve fotbalové kariéře. S Marii spokojeně vychovávali tři syny, a jméno Stansfield se brzy stalo pojmem mezi fanoušky Exeteru City.

Adam do klubu přicházel v době, kdy se the Grecians (nejznámější přezdívka klubu) potáceli až v páté nejvyšší soutěž. Pověstný anglický velko-fotbal ale začíná až o patro výš.

Exeter City, s anglickým útočníkem včele, započal boj o prestižní společnost 92 vyvolených, které vyvrcholily dvěma po sobě jdoucími postupy. Nejprve do League Two, který následoval i postup do League One. Ve třetí nejvyšší soutěžil Stanno zaznamenal sedm branek a do března 2010 se významně podílel na udržení červeno-bílých v lize.

Byly to v tu dobu blíže nespecifikované problémy v oblasti břicha, které ho připravily o zbytek sezóny. V průběhu dubna pak Exeter City veřejně oznámil Adamův boj s rakovinou. Vyhlídky na lepší zítřky byly v nedohlednu, ale víra ve Stannovu vnitřní sílu byla silnější. „Těžko hledat pozitiva, ale pokud někdo dokáže bojovat, je to právě Adam“, odpověděl trenér Adam Tissdale pro BBC Spotlight na otázku Stansfieldova zdravotního stavu.

Stanno se po úspěšné operaci objevil mezi spoluhráči na před sezóním tréninku, osláblý po chemoterapii, ale stále s úsměvem na tváři a s chutí bavit ostatní. Jeho zdravotní stav se ale během léta rapidně zhoršil a obávaná rakovina bohužel byla pro útočníka Exeteru nepřemožitelným protivníkem.

V srpnu 2010, po šestiměsíčním boji s rakovinou tlustého střeva, zemřel útočník Exeteru City Adam Stansfield. Bylo mu 31 let.

Na počest legendárního útočníka vyřadil klub dres s číslem 9, které Stanno během svého působení v klubu oblékal. Nikdo jiný, než Stansfield už neměl dres s číslem 9 za Exeter City nikdy obléknout.

Funkcionáři klubu, kteří s krásným gestem přišli, mohli jen těžko předpovědět, že jednou se legendární „devítka“ do Exeteru navrátí.

Fotbalový klub přišel o svého milovaného hráče, rodina přišla o skvělého muže, strýce, bratra, ale také o otce tří synů. Codyho, Taylora a Jaye. Nejstaršímu Jayovi bylo pouhých sedm let. V té době malý Jay, který začal sotva chodit do školy, ani nemohl tušit, že právě on se jednou stane pokračovatelem Stansfieldů v Exeteru City a že odkaz svého otce promění v nesmrtelný.

Jay už odmalička projevoval zájem o fotbal a všichni velice brzy poznali, že mladý klučina, hrající za akademii Exeteru City, je výjimečný fotbalista. Tam, kde jeho otec skončil, mladý Jay právě začínal.

V šestnácti letech se rozhodl přijmout nabídku londýnského Fulhamu. Stal se členem jejich akademie a svojí tvrdou prací a profesionálním přístupem si chtěl vydobýt cestu na samotný vrchol. Do slavné Premier League.

To se v úvodu sezóny 2022/23 podařilo, když mladý Jay Stansfield naskočil do hry jako střídající hráč a malém zapsal i první branku. Kdo ví, co by se dělo v případě, že by skutečně skóroval.

V nabitém kádru Fulhamu ale nebylo pro dalšího útočníka místo a jak je v anglickém fotbale zvykem, klub hledal možnosti na správné zapracování mladého Jaye mezi dospělé. Řešením jsou často hostování v nižších soutěžích.

Žádné však nebylo tak dlouho dopředu napsané ve hvězdách, a všech možných knihách osudu, jako právě tohle.

2. září 2022 si budou fanoušci Exeteru City pamatovat jako návrat Stansfielda zpátky domů. Syn zesnulé ikony se k týmu připojil jako hostující hráč. Klub uvolnil vyřazené číslo 9, a syn tak mohl konečně uctít památku svého otce. Po St James Parku se měl po více, než jedné dekádě znovu prohánět Stansfield s „devítkou“ na zádech.

Nezůstalo jen u velkých gest. Jay se totiž svojí vlastní zásluhou skutečně tučným písmem zapsal do historie Exeteru City i svými výkony.

Hned den po podpisu smlouvy usedl Jay Stansfield jako střídající hráč na lavičku náhradníků.

A v 79. minutě utkání anglické League One proti MK Dons se kruh uzavřel. Mladý útočník s „devítkou“ na zádech poprvé vkročil na trávník St James Parku. Tváří tvář bouřící tribuně, která od roku 2018 nesla jméno jeho otce.

Jay se stal důležitým člene Exeterského týmu. V říjnu nastoupili the Grecians k zápasu proti Barnsley. A když Stansfield pohotově uklidil míč do sítě a zapsal premiérový gól v osudovém klubu, jedno oko nezůstalo suché.

Dojatý komentátor, se několikrát během zápasu přeřekl: „Adam Stansfield dává gól, tedy Jay, promiňte“. Odkaz, který zesnulý anglický útočník zanechal napříč celým klubem a městem byl neuvěřitelně silný. Nikdo ten den nemluvil o ničem jiném. „Stansfield opět dává góly za Exeter“. Jay nakonec za Exeter zaznamenal dalších šest ligových branek. Nebyl to jen útočník. Kvalitou převyšoval ostatní, tvořil hru, viděl přihrávky, které jiní ne.

Jay, stejně, jako kdysi Adam, sehrál důležitou roli v bojích o udržení ve třetí lize. Pro Exeter City jsou záchranářské boje každoročním problémem. The Grecians nemají bohatého majitele, vlastní ho fanoušci. Sestup by ohrozil již tak nevysoké příjmy a klubu by citelně ublížil. Přítomnost takhle kvalitního útočníka jim zajistila další rok ve stále prestižní soutěži.

V posledním zápase sezóny bylo načase naposledy zamávat na rozloučenou fanouškům milovaného klubu. Na rozdíl od Adama, dostal jeho syn možnost rozloučit se s příznivci Exeteru City přímo na stadionu.

Přál si to každý fanoušek na stadionu, u televize, nebo v hospodě. Všichni chtěli vidět Stansfielda ještě jednou zazářit. Jay věděl, že bez pořádného sbohem neodejde. Rozloučil se, jak se patří a všem příznivcům nadělil ještě jeden magický moment.

Do zápasu, během kterého se na tribuně objevil velký, červeno-bílý dres s číslem 9 a jménem Stansfield, nastoupil Jay v základní sestavě.

Na začátku druhé půle se mladý host z Fulhamu poprvé v zápase prosadil. Gól oslavil s úsměvem. Před tribunou, která svým jménem připomíná slávu jeho otce. Stejně tak slavil Jay i svůj druhý gól v tomhle zápase. Fanoušci šíleli. Radost a úsměv na tvářích, kterou Jay nadělil sobě, své rodině i příznivcům klubu, byla zpět. Ani druhou brankou ale neřekl své definitivní sbohem.

V závěru zápasu Jay rozvlnil síť potřetí. Tentokrát však nezamířil pod tribunu. Jay vzhlédl do nebe a symbolicky vzdal hold svému otci. Obklopen spoluhráči, obklopen stadionem a fanoušky, kteří měli to štěstí a mohli si ještě jednou naposledy zaskandovat jméno Stansfield při oslavě gólu.

Tragicky zesnulý Adam Stansfield rozepsal smutný, ale silný příběh. Jeho syn Jay se popral s osudem a k vyprávění napsal šťastný konec, na který dodnes vzpomínají fotbaloví příznivci v celém Exeteru.

Životní cesta otce Adama, na kterého navázal jeho syn Jay, ukazuje, že dojemné příběhy nemusejí psát jen ty nejslavnější soutěže, ba právě naopak. I nižší ligy se mohou skrývat příběhy, které si mezi sebou fanoušci budou vyprávět po generace.

Zdroj:

https://www.adamstansfieldfoundation.com/playing-career/

https://en.wikipedia.org/wiki/Adam_Stansfield