Článek
Sociální transfery, zahrnující podporu v nezaměstnanosti, existenční minimum a příspěvek na bydlení, plní klíčovou roli při zmírnění ekonomických propadů. Nicméně jejich selektivní zaměření na skupiny již zasažené prekérními podmínkami může paradoxně přispívat k erozi střední třídy. Tento efekt se manifestuje prostřednictvím tří mechanismů: vědomí nespravedlnosti, stigmatizace příjemců transferů a nedostatečné prevence.
1. Vědomí nespravedlnosti:
Erodovaná pozice „pracujícího středu“
Sociální transfery jsou koncipovány tak, aby primárně cílily na osoby v akutní finanční tíži. Pro „pracující střed“ – osoby se stabilním, avšak stagnujícím příjmem, vystavené rostoucím daňovým zatížením a inflaci – to vyvolává dojem, že jejich finanční odvody prospívají pouze jiným segmentům společnosti, zatímco jejich vlastní situace je opomíjena.
• Empirický příklad: Nižší střední třída v Německu často vyjadřuje frustraci z toho, že se nachází v tzv. „zóně vyloučení“, kde vydělávají příliš mnoho na to, aby měli nárok na příspěvek na bydlení, ale současně příliš málo na to, aby unikli neustálým obavám z finančního propadu.
• Politická dimenze: Populistické pravicové strany efektivně využívají tento narativ („od pracovitých k lenochům“) a přetvářejí jej v jednoduchá hesla jako „Práce se musí vyplácet“. Tento narativ eroduje důvěru v sociální stát i mezi těmi, kteří by mohli z jeho podpory těžit.
2. Stigmatizace příjemců transferů
Sociální dávky jsou v mnoha zemích zatíženy administrativními překážkami a negativními společenskými stereotypy. Ti, kteří jsou nuceni tyto transfery čerpat, čelí stigmatizaci, která je často živena populistickou a mediální retorikou.
• Důsledky stigmatizace:
- Jedinci v prekérní situaci se záměrně vyhýbají čerpání dávek z obavy z veřejného odsouzení, což jejich ekonomický status dále zhoršuje (např. fenomén skryté chudoby mezi seniory).
- Střední třída se distancuje od příjemců transferů, aby se vyhnula jejich negativnímu víměru. Solidarita je nahrazena kulturou nedůvěry.
• Ilustrace: Ve Spojených státech je termín „Welfare“ historicky spojen s rasovými stereotypy a negativními asociacemi (např. „černé svobodné matky“), což prohlubuje třídní a etnická rozdělení.
3. Nedostatečná prevence: Reaktivita místo proaktivity
Sociální systémy jsou primárně reaktivní, což znamená, že reagují na již vzniklé problémy, avšak postrádají dostatečné investice do preventivních opatření, která by mohla dlouhodobě stabilizovat střední třídu.
• Mezera ve vzdělání: Děti ze střední třídy nemají rovný přístup k programům, jako jsou bezplatná doučování či stipendia, které jsou dostupné především těm nejchudším.
• Trh práce: Rekvalifikační programy se soustředí na dlouhodobě nezaměstnané, zatímco rizika spojená s automatizací a umělou inteligencí u zaměstnaných jsou opomíjena.
• Bytová politika: Nedostatek dostupných bytů nutí mladé rodiny platit neúmerěné nájmy, což zvyšuje jejich zadlužení a zhoršuje ekonomickou stabilitu.
4. Dezinformace jako katalyzátor destabilizace
Populistické hnutí využívají frustrace střední třídy k propagaci narativů, které umocňují společenská rozdělení.
• Rozdělující narativy: Populisté stavějí proti sobě tzv. „nositele hodnot“ a „příjemce transferů“, zdůrazňujíce, že migranti či „leniví nezaměstnaní“ zneužívají systém na úkor „těžce pracujících“.
- Příklad: Brexitová kampaň v Británii prezentovala členské poplatky EU jako finanční zátěž, která odebírá prostředky britským školám a nemocnicím, čímž zkreslovala realitu redistribuce.
• Omezování sociálního státu: Prezentování transferů jako neefektivních legitimuje škrty, které dále zhoršují podmínky střední třídy.
5. Reformní přístupy: Směr k inkluzivnějšímu modelu
Pro stabilizaci střední třídy je nezbytné přehodnotit podobu sociálních transferů a jejich implementaci:
• Univerzální základní dávky:
- Modely jako dětská podpora nebo občanské pojištění mohou poskytnout benefity napříč celým společenstvím, čímž eliminují debaty o nespravedlnosti a posilují společenskou kohezi.
• Investice do vzestupu:
- Bezplatné programy přeškolování a rekvalifikace by měly být dostupné všem pracujícím.
- Dotace na bydlení, zdravotní péči a digitální infrastrukturu by měly prioritizovat střední třídu.
• Změna narativu:
- Veřejné informační kampaně zdůrazňující dlouhodobé benefity sociálních transferů (např. „Silný střed, prosperující společnost“).
- Partnerství s médii pro zviditelnění příkladů úspěšné reintegrace příjemců dávek.
Závěr
Od reaktivní politiky k budování budoucnosti
Sociální transfery by neměly být chápány pouze jako záchranná síť, ale jako strategický nástroj pro dlouhodobou stabilizaci společnosti. Zabránění polarizaci a erodaci důvěry vyžaduje jak reformy zaměřené na spravedlivou redistribuci, tak změnu veřejného diskurzu. Pouze inkluzivní a preventivní systém může obnovit roli střední třídy jako klíčové demokratické opory.
