Článek
Naše subjektivní zkušenost nám neustále vypráví příběh stabilního „já“. Ale co když je toto „já“ důmyslnou konstrukcí - drahou na údržbu, plnou kognitivních úskoků, ale zároveň evolučním štěstím? Následující esej kombinuje současné poznatky z psychologie, neurovědy a evoluční biologie s radikálními myšlenkovými experimenty - jako výzva k přemýšlení, pochybnostem a diskusi.
Mezihra - Od volného myšlenkového experimentu k přesnému poznání:
Dvě původní eseje ze série „Ego“ záměrně načrtávají dalekosáhlý myšlenkový experiment: paměť jako „optimalizátor ztrátových funkcí“, vědomí jako nákladný „neuronální parazit“, ego jako ošemetný sémantický stroj. Tyto skici jsou literárními experimenty - záměrně spekulativními, které nemají za cíl poměřovat svá tvrzení s daty nebo teoriemi.
Právě k tomu slouží revidovaný dokument. Přebírá provokativní základní myšlenky, konfrontuje je s vědeckými poznatky z psychologie, neurovědy a evoluční biologie a zostřuje koncepty: zkreslení se stává adaptivní simulací budoucnosti, metabolické náklady se objevují jako cena globální informační integrace, klamání dostává postupný mezidruhový profil.
Tento přechod tedy znamená změnu perspektivy:
Od narativního designu - který chce ukázat, co by si člověk mohl myslet -, k analytickému dialogu - který se ptá, zda a jak jsou tyto myšlenky slučitelné se současnými znalostmi.
Obě roviny zůstávají viditelné: myšlenkový experiment poskytuje tvůrčí přebytek, vědecká kontextualizace poskytuje nyní oporu v empirickém terénu.
1. Paměť - zkreslená, a přesto vhodná pro budoucnost
Psycholog Daniel Schacter popisuje sedm „hříchů“ paměti: pomíjivost, roztržitost, blokování, chybné přisuzování, sugestibilita, zkreslení a vytrvalost.¹ Špatná zpráva: naše autobiografické vzpomínky jsou oslnivým dílem rekonstrukce a sebedramatizace. Dobrá zpráva je, že právě tato plasticita umožňuje epizodické myšlení o budoucnosti - mentální přehrávání budoucích scénářů, které prokazatelně zlepšuje plánování, kvalitu rozhodování a kontrolu impulzů.² Jinými slovy: zkreslení není (jen) sebeklam, ale adaptace.
2. Vědomí - globální dílna místo nákladného parazita
Metafora „parazita neuronového rozhraní“ zdůrazňuje nesmírně vysoké metabolické náklady vědomých mozkových procesů. Současné experimenty, které testují teorii globálního neuronového pracovního prostoru (Global Neural Workspace Theory, GNWT) ve srovnání s konkurenčními přístupy, však ukazují, že to není jen záležitost mozku: Vědomě uchopený obsah se šíří jako síť a stává se přístupným pro jakoukoli jinou kognitivní oblast - což je předpokladem pro flexibilní řešení problémů.³ Tím se pohled na věc naklání: Vysoké náklady se jeví jako cena za výkonnost mezisituační integrace, nikoliv jako chybná konstrukce.
3. Energetická bilance sítě ve výchozím režimu
Za metabolického lídra je považována síť výchozího režimu (DMN), která v klidovém stavu spotřebuje více glukózy než mnohé smyslové sítě při plném zatížení.⁴ Stejné subsystémy DMN jsou však aktivní i při simulaci sociálních scénářů, morálních úsudcích nebo vymýšlení kreativních řešení.⁵ Samotné energetické náklady tedy nestačí k tomu, abychom určitou vlastnost prohlásili za maladaptivní - rozhodující zůstává čistý přínos pro fitness a přežití.
4. Klamání bez narativního ega
Existuje rozšířený předpoklad, že strategické lhaní předpokládá jazykově-narativní já. Terénní studie na opicích rhesus tomu odporují: Zvířata záměrně skrývají příležitosti ke krmení nebo páření tím, že manipulují se svým úhlem pohledu a vokalizací.⁶ Klamání tedy existuje ve stupních - propracované já ho zdokonaluje, ale není jeho nezbytnou podmínkou.
5. Jazyk, rekurze a já
Hierarchické signální sekvence nejsou v živočišné říši typické pouze pro člověka. Chybí robustní rekurzivní vnořování - vnořování relativních nebo podřadných vět do potenciálně nekonečné hloubky. Neurolingvistické přehledy potvrzují, že právě tato rekurze byla dosud prokázána pouze v lidské kůře mozkové.⁷ Simulační studie s multiagentními systémy ukazují, že referenční kódy mohou vznikat i bez fenomenálního vědomí,⁸ jejich sémantika však zůstává úzce omezena na dílčí úkoly. Zdá se tedy, že jazyk a já se vyvinuly společně, i když směr příčinné souvislosti je stále otevřený.
6. Performativní paradox
Každý pokus odhalit ego jako iluzi je prováděn z perspektivy - právě z té perspektivy, kterou popírá. Thomas Metzinger to nazývá transparentním modelem sebe sama: vidíme pouze obsah, nikoliv projekční aparát. Každý, kdo dekonstruuje ego, tedy pouze aktualizuje další model. Filosofie zde neposkytuje konečné vymazání, ale spíše intelektuální impuls k přerušení: víra ve statické centrum je uvedena do pohybu.
Závěr - produktivní iluze
Vědomí je drahé, paměť nespolehlivá, ego je konstrukce - a přesto je to právě tato křehká triáda, která je základem lidské schopnosti plánovat a spolupracovat. Ukazuje se, že údajně „vadný“ systém má maximální propojení s budoucností, kulturou a inovacemi. Možná, že iluze není vada, ale vlastnost.
Podněty k diskusi
- Kompromis mezi energií a flexibilitou: Jaká je optimální rovnováha mezi metabolickou úsporností a kognitivním rozsahem?
- Etika bez ega: Jak se mění odpovědnost, když je jednající já považováno za simulaci?
- Umělá inteligence a vědomí: Stačí rekurzivní syntaxe ke "skutečnému" porozumění - nebo chybí fenomenální moment?
Zdroje
- Schacter, D. L. Sedm hříchů paměti. 2001 (Goodreads)
- Szpunar, K. K. a kol. "Epizodické myšlení o budoucnosti: mechanismy a funkce". Curr. Opin. Behavior. Sci. 2016. (PMC)
- Huang, Y. et al. "Adversarial Testing of Global Neuronal Workspace and Integrated Information Theory". Nature (2025). (Nature.)
- Buckner, R. L. & DiNicola, L. "20 Years of the Default Mode Network: A Review and Synthesis." Neuron 2023 (ScienceDirect).
- Wei, T. et al. "Rest to Promote Learning: A DMN Perspective" (Odpočinek na podporu učení: perspektiva DMN). Brain Sci. 2023 (PMC).
- Santos, L. R. a kol. "Opice rhesus vědí, co ostatní vidí a co ne." Anim. Behav. 2006 (caplab.yale.edu).
- Meyer, L. a kol. "Neurobiologie tvorby vět". Brain & Lang. 2025 (ScienceDirect)
- Bard, G. V. et al. "Multi-Agent Collaboration Mechanisms: A Survey." arXiv 2025. (arXiv)
Štítky:
Vědomí - Já - Paměť - Epizodické myšlení budoucnosti - Evoluční psychologie - Síť výchozích režimů - Jazyk - Filozofie mysli
Nejdůležitější body z dokumentu „Produktivní iluze: Proč je naše ego i přes své nedostatky nenahraditelné“ shrnuté v přehledném seznamu:
Klíčové body:
- Paměť: Naše paměť je chybná a rekonstruuje vzpomínky, ale tato chybnost umožňuje "epizodické myšlení o budoucnosti", tj. přehrávání budoucích scénářů, což je důležité pro plánování a rozhodování.
- Vědomí: Vědomé mozkové procesy jsou energeticky náročné, ale umožňují flexibilní řešení problémů a integraci různých kognitivních oblastí.
- Default Mode Network (DMN): DMN spotřebovává hodně energie, ale je důležitá pro sociální interakce, morální úvahy a kreativitu.
- Klamání: Zvířata mohou klamat, aniž by měla komplexní "já". To naznačuje, že klamání není výlučně spojeno s výrazným pocitem vlastního já.
- Jazyk a rekurze: Schopnost rekurzivního zakotvení v jazyce je pravděpodobně jedinečná pro člověka a může souviset s vývojem sebeuvědomění.
- "Já" jako iluze: Snaha odhalit "já" jako iluzi je vždy činěna z určité perspektivy, která naznačuje "průhledný model sebe sama".
- Závěr: Ačkoli vědomí, paměť a "já" jsou chybné, tvoří základ pro lidské plánování, spolupráci a inovace. Iluze by mohla být podstatným rysem, nikoli vadou.
