Byla v antickém Řecku běžná homosexualita?

V minulém článku jsme si povídali o antických elitních večírcích (odkaz na článek zde), přičemž jeden ze zdrojů tvořil Platónův dialog Symposion. Ústředním tématem tohoto Platónova dialogu byla otázka lásky, boha Eróta a také pederastie.

Velmi zjednodušeně řečeno to byl způsob řecké výchovy mezi muži. Šlo o to, že starší a zkušenější muži si vyhledávali chlapce, kteří dosáhli puberty, a dvořili se jim. Těch se pak s jejich souhlasem ujali a vychovávali je. Starší muži tak navazovali homosexuální vztahy s mladíky. To trvalo, dokud tváře mladíků nezarostly vousem. Jejich role se poté prohodily – z miláčků se stali milovníci, kteří vychovávali další generaci.

Pederastie je téma, na kterém se současní vědci a badatelé nemohou shodnout. Existuje mnoho teorií a názorů, přičemž některé si vyloženě protiřečí. Je pravděpodobné, že pederastie je velmi starou součástí řecké společnosti. Odhaduje se, že se dostala do popředí v období let 800 př. n. l. až 480 př. n. l., a zdá se, že byla s drobnými odchylkami praktikována po celém Řecku.

Řecko totiž v té době nebylo jednotným velkým státem, ale bylo roztříštěno na jednotlivé menší řecké státy. Ty měly samozřejmě mnoho společného, včetně mytologie, náboženství a zvyklostí, ale zcela pochopitelně mezi nimi byly zřejmé i rozdíly ve společnosti, mentalitě a také třeba ve státních zřízeních.

Říká se, že pederastie má svůj původ na Krétě. Neměla tam však stejnou podobu jako například v Athénách. Na Krétě měla totiž podobu iniciačního rituálu spojeného se vstupem jedince do dospělosti a armády. Rituál zahrnoval únos. Milovník (starší muž) tehdy provedl rituální „únos“ milovaného (chlapce, který dosáhl puberty) a ujal se ho. Milovník poté navázal s milovaným vztah a učil jej lovu, boji a odpovědnosti, přičemž mu poskytoval dary a zázemí.

Tento zvyk se poté rozšířil do ostatních regionů Řecka.

Existují názory, že pederastie byla praktikována pouze v prostředí aristokratických a bohatých rodin. Běžné svobodné obyvatelstvo se do tohoto „vzdělávacího“ systému pravděpodobně nezapojovalo.

Pederastie tedy byla v klasické řecké kultuře považována za vzdělávací systém a měla spoustu pravidel. Mnoho antických autorů chápe pederastii jako přirozenou součást aristokratického vzdělávání a výchovy zvané paideia (výchova a vzdělávání ideálního člena řeckého společenství).

Do pederastických svazků poté vstupovali chlapci, kteří dosáhli puberty. Jednalo se o stejný věk, ve kterém byly v antickém společenství provdávány dívky. Věk vstupu do puberty byl však v antickém Řecku posunut zhruba o tři roky oproti naší době.

Na rozdíl od dívek si chlapec mohl svého mentora vybrat. Ze strany milovníků proto často probíhalo dvoření.

Otázka, do jaké míry byly pederastické vztahy založeny na sexu, je předmětem mnoha diskusí. Existují proto opět rozdílné názory. S ohledem na antické zdroje, podle kterých byla úloha pasivního partnera kritizována a zesměšňována, je možné, že nejčastější sexuální praktikou byla ta nepenetrativní. Dle výjevů na antické keramice a malbách se často mohl provozovat sexuální akt, při kterém byl penis umístěn mezi stehna partnera.

V případě penetrativního styku nebyl aktivní účastník společností nijak kritizován ani zesměšňován, naopak role pasivního partnera byla vnímána jako ostudná, hanebná a zženštilá. To ovšem jistě neznamená, že by takový styk nemohl být a nebyl běžně provozován.

Antickými autory byla pederastie jak oslavována, tak kritizována. Pravděpodobně jeden z nejvýznamnějších antických myslitelů Sókrates skrze Platónovy dialogy pederastii sice nezavrhuje, ale rozhodně ji omezuje, co se fyzična týče.

Podle něj bylo nutné, aby pederastie byla založena čistě na „duševní“ rovině a nemělo by mezi milovníkem a milovaným docházet k sexuálním a tělesným kontaktům. Zároveň však dával prostor přitažlivosti založené na fyzickém vzhledu. Výchova, kterou pederastie poskytuje, by tak mohla vznikat na základě sympatie, avšak měla by být cudná a nesexuální.

Odhaduje se, že samotná pederastie spojená se sexualitou začala být nejprve kritizována v Athénách. S nástupem demokracie pak začala být vnímána jako zastaralý aristokratický zvyk. Zároveň začínalo být mezi elitou problémem ocitnout se v roli milovaného, a to kvůli pozdějšímu působení v demokratických funkcích – tito muži totiž mohli být osočováni z prostituce. Prostituti neměli právo působit ve veřejných funkcích a ve veřejném životě.

V souvislosti s konceptem pederastie se vedou diskuse o výchově a homosexuálních vztazích ve Spartě. Víme, že Sparta provozovala tvrdou a dlouhou vojenskou výchovu chlapců zvanou agógé. Tato výchova obsahovala občanské vzdělání – psaní, čtení a hudební výcvik, ale největší důraz byl kladen na disciplínu, morálku a atletickou i vojenskou zdatnost.

Ve Spartě byl veřejný život mužů přísně organizovaný, uniformní a zaměřený na loajalitu ke státu a vojenskou čest. Spartští chlapci procházeli státem řízenou výchovou a byli rozděleni do věkových skupin. Jejich sportovní aktivity se blížily spíše polovojenskému výcviku a byly extrémně tvrdé. Fyzická výchova hrála v životě chlapců hlavní roli. Ta se utužovala jak týmovou hrou, tak různými soutěžemi, které chlapce připravovaly na bitevní pole.

Sfairomachia byla týmová míčová hra, kterou hrálo pět týmů a velice připomínala kombinaci dnešních sportů, jako jsou ragby, volejbal a americký fotbal. Během her velmi často docházelo k pěstním soubojům.

Od chlapců se tak po celý život očekávalo dodržování přísného vojenského kodexu. Předpokládalo se, že budou mít atletickou a pevnou postavu. Být tlustý nebo ochablý bylo vnímáno jako selhání disciplíny a trestalo se to. Celý systém byl prostoupen neustálým donucováním a dohledem, které měly jedinci vštípit návyk bezmyšlenkovité poslušnosti.

Během výcviku a výchovy byli chlapci sdružováni do určitých chlapeckých a mužských společenství. Každou skupinu chlapců vedl nejstarší mladík ve věku okolo 20 let. Chlapci prakticky od dětství trávili čas mezi muži.

Pederastie mohla být v tomto věku chlapců podporována a považována za naprosto nutnou. Vedou se však spory o to, zda byla přímo spojena s homosexuálním sexem. Autor Xenofón tvrdil, že „pokud je čestný a vážený muž okouzlen charakterem chlapce, měl by se s ním pokusit spřátelit a trávit s ním čas.“ A také, že „chtíč je ostudný a mezi nimi nesmí dojít k žádnému sexu.“

Autor Erich Bethe předložil myšlenku, že pederastie byla institucionalizována a fungovala jako forma zasvěcení. Mělo se jednat o rituál přechodu do dospělosti. To spočívalo v tom, že starší milovník měl předat své semeno mladšímu milovanému, a tím mu měl předat, řekněme, vojenskou kvalitu.

O tom, že mezi spartskými mladíky vznikaly homosexuální vztahy, svědčí i průběh spartských svateb. Spartský občan mohl uzavřít sňatek se ženou až po skončení výcviku ve svých třiceti letech.

Na svatbách byly nevěstám stříhány vlasy nakrátko, byly oblékány do pánských oděvů a nosívaly falešné vousy. Tento průběh svateb poté přivedl vědce k názoru, že toto „měnění rolí“ mělo usnadnit mužům přechod z homosexuálních vztahů do těch heterosexuálních.

Příkladem toho, že byly homosexuální vztahy na některých místech v Řecku běžné, je takzvaná „Posvátná družina Théb“. Jednalo se o elitní ozbrojenou vojenskou pěchotu, která byla pečlivě sestavena ze tří set vojáků. Tito vojáci měli tvořit homosexuální páry.

Páry byly tvořeny staršími milovníky a mladými milovanými a vzájemná láska poté měla zaručit, že vojáci bojovali udatněji a urputněji, neboť bojovali po boku těch, které milovali.

O ženách antického Řecka neexistuje mnoho záznamů. Nejlepší náhled na vztahy mezi ženami představuje antická Sparta.

Zde byla jejich výchova velmi tvrdá a nároky na ně kladené mnohonásobně přesahovaly nároky na ženy z ostatních řeckých států. I přes jisté ústupky byly spartské ženy stále pod nadvládou mužů. Do manželství vstupovaly pod dohledem svých otců či mužských příbuzných a jejich životním údělem byla podřízená role manželek a matek válečníků.

Spartské dívky cvičily a tančily ve velmi úsporných tunikách, které odhalovaly stehna, nebo byly při některých rituálech dokonce zcela nahé. To však nebyl projev volnomyšlenkářství, nýbrž silný nástroj sociálního nátlaku. Ženy byly vystavovány neustálému hodnocení ze strany mužů. Účelem tohoto nátlaku bylo donutit dívky, aby jejich těla dokonale odpovídala spartskému ideálu krásy.

S nahotou při ženském cvičení vyvstává myšlenka ohledně pederastických vztahů mezi ženami. Jsou zdokumentovány náznaky toho, že k těmto pederastickým vztahům při výchově mohlo mezi ženami skutečně docházet. Avšak k jejich potvrzení existuje z historie jen velmi málo záznamů.

Z Platónova Symposion rovněž můžeme uchopit jednu myšlenku, jež poukazuje na to, že si Řekové uvědomovali sexuální orientaci. Aristofanés v Symposiu totiž předkládá mýtus, že lidé byli dříve válcovité bytosti se čtyřmi rukama a nohama, dvěma obličeji a dvěma pohlavními orgány. Mohli mít buď dva mužské pohlavní orgány, dva ženské, nebo oba.

Těchto původních lidských bytostí se bohové natolik báli, neboť šplhaly do nebes, že se je Zeus rozhodl bleskem rozdělit napůl. Tím v člověku tak, jak jej známe, zažehl neustálou potřebu hledat svou druhou polovičku, aby se s ní mohl spojit jako kdysi. Sexuální preferenci poté určuje, jaká pohlaví se nacházela na původní bytosti, než byla rozdělena.

Velmi děkuji za přečtení. Vážím si také veškeré podpory.

Zdroje:

Kenneth James Dover (1989). Greek Homosexuality. Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press

Holmen, Nicole (2010). „Examining Greek Pederastic Relationships“. Inquiries Journal.

Thomas Hubbard, „Pindar's Tenth Olympian and Athlete-Trainer Pederasty“, in Same–Sex Desire and Love in Greco-Roman Antiquity

P. Christesen. Athletics and Social Order in Sparta in the Classical Period. Classical Antiquity , October 2012, Vol. 31, No. 2, 2012

Redfield James. The Women of Sparta. The Classical Journal , Dec., 1977 - Jan., 1978, Vol. 73, No. 2), The Classical Association of the Middle West and South, Inc. (CAMWS), 1977

Knottnerous, David (2002). „Spartan Society: Structural Ritualization In An Ancient Social System“

G. S. Shrimpton (1971). „The Theban Supremacy in Fourth-Century Literature“. Phoenix. 25 (4). Classical Association of Canada: 310–318. doi:10.2307/1088061

Plutarch, Pelopidas 18.2; discussed by K.J. Dover, Greek Homosexuality (Harvard University Press, 1978, 1989)

Louis Crompton, Homosexuality and Civilization (Harvard University Press, 2003)

PLATÓN. Symposion. Přeložil František NOVOTNÝ. Praha: Oikoymenh, 2005.