Článek
Jihokorejský Parazit získal jako první neanglicky mluvící snímek v historii Oscara za nejlepší film. A zcela oprávněně. Kombinuje v sobě fascinující směs černého humoru, napětí a sociální kritiky. Režisér Džun-ho Pong vytvořil dílo, které pobaví stejně tak jako znepokojí.
Na první pohled se Parazit jeví jako příběh dvou rodin – Kimových, snažících se přežít v těsném suterénním bytě, a Parkových, kteří si užívají komfort luxusní vily. Premisa začíná jako lehká komedie, když Kimovi lstivě obsazují klíčové role v domácnosti zbohatlíků. Díky svým podvodným schopnostem získávají zaměstnání jako doučovatel, hospodyně či řidič, což jim umožňuje postupně proniknout do života v luxusu. Co začíná jako nevinné žerty, postupně přechází do temného thrilleru, kdy na povrch vyplouvají tajemství, která nikdo nečekal.
Pod povrchem snímek rozehrává mnohem hlubší analýzu společenských rozdílů a lidské podstaty, než se na první pohled zdá. Režisér a rovněž scenárista Džun-ho Pong dokázal geniálním způsobem propojit zábavu s kritikou systému formou, která divákům přináší nečekané zážitky. Jeho schopnost měnit tempo a atmosféru zcela ohromuje. Humorné okamžiky se brilantně prolínají s děsivými momenty. Žánrové přechody v žádném okamžiku nevyznívají násilně. Každý zvrat zapadá do děje s absolutní přesností.
Herecké výkony působí autenticky a přirozeně. Kang-ho Song předvádí nezapomenutelný výkon jako otec rodiny Kimových. Jeho postava se pohybuje na pomezí tragédie a komedie, což z něj činí komplexní figuru. Rovněž Yeo-jeong Jo jako paní Parková dokonale vystihuje naivitu a povýšenost bohatých vrstev.
Každá postava plní svůj účel a zároveň si zachovává jedinečnost. Tento důraz na detail zajišťuje, že žádná scéna není navíc. Vše působí jako součást většího obrazu.
Kameraman Kyeong-pyo Hong stvořil vizuálně dokonalý svět, který v sobě spojuje estetiku s (ne)skrývaným významem. Precizní kompozice záběrů zdůrazňuje sociální kontrasty, ať už skrze pohyb kamery, práci se světlem nebo samotnou architekturu prostorů. Slavná scéna s lijákem a následnými záplavami zůstává příkladem toho, jak vizuální styl dokáže posílit vyprávění a vyvolat paletu emocí.
Parazit přesahuje hranice žánrů i kultur. Džun-ho Pong vytvořil mistrovské dílo, které divákům poskytuje nejen unikátní audiovizuální zážitek, ale také podněty k hlubokému zamyšlení. Snímek zůstává jedním z nejdůležitějších počinů moderní kinematografie a jeho odkaz přetrvá i dlouho po posledním záběru.
CELKOVÉ HODNOCENÍ: 10/10
Autorem recenze je filmový kritik Lukáš Vaněček