Španělští detektivové bojují v Mokřině s případem, časem i mezi sebou

Režisér Alberto Rodríguez se snímkem Mokřina zazářil v roce 2014 na Mezinárodním filmovém festivalu v San Sebastiánu a úspěch sklidil i s deseti cenami Goya od španělských akademiků. Drsný thriller o únosci a zabijákovi mladých dívek nejčastěji diváci přirovnávají ke kriminálnímu seriálu Temný případ.

Dva zcela odlišní a nesourodí detektivové Juan (Javier Gutiérrez) a Pedro (Raúl Arévalo) se nedobrovolně ocitají v odlehlé části venkova Andalusie. Z původního hledání dvou ztracených dívek se nakonec vyklube hon za sériovým vrahem obalený v korupci, sexuálním zneužívání dětí či pašování drog.

Přinutí nové kolegy rostoucí počet obětí a nedůvěra mezi obyvateli, aby spolu i přes neshody začali spolupracovat a vyřešili případ dřív, než přibydou další oběti?

Chemie mezi ústřední dvojicí je správně nastavená a v některých situacích i dobře vyhrocená. Rozdíly mezi Juanem, který při výsleších nejde pro ránu daleko, a rozvážným Pedrem, patřičně vynikají i zásluhou hereckého umu obou zmíněných. Nelze se však bránit pocitu, že větší vzájemná interakce a dialogy by posloužily ku prospěchu věci.

Další postavy jako místní novinář (Manolo Solo), domýšlivý a vzdorovitý svůdník Quini (Jesus Castro) nebo matka nezvěstných dívek (Nerea Barros) do příběhu vplouvají a zase odcházejí, pokud vyšetřovatelé potřebují popostrčit v objasnění vražd. Někdy se tak děje až příliš okatě.

Tvůrci zasadili dění filmu do roku 1980 v období po smrti generála Franka, jehož režim bývá označován jako fašistický. Občanské nepokoje, konec diktatury a přerod postfranského Španělska v demokracii efektivně umocňují tíživou atmosféru na pozadí vyšetřování. K vykreslení atmosféry dopomáhají i poměrně časté záběry z výšky na vodní plochy a zpustošenou krajinu. Jako vizuální ozvláštnění slouží zajímavé a promyšlené kompozice záběrů.

Deštivé, temné a nehostinné mokřady v divácích typické prosluněné pláže a pohodu rozhodně nevyvolají.

Ne každému sedne tempo, které u 105minutového filmu postupuje pozvolna a velmi pomalu. Očekávané, avšak nečekaně rychlé vyústění, nemusí zcela uspokojit.

Mokřina se řadí mezi thrillery s nádechem noir filmu a dobře vystavěnou atmosférou, která přiková divákův pohled k obrazovce. Na druhou stranu technicky zvládnutá filmařina a ukázkově nastavené pomalé tempo přidávající na rychlosti v tomto žánru nestačí. Lepší vykreslení vztahů a dopilování zápletky by nebyly na škodu.

Autorem recenze je filmový kritik Lukáš Vaněček