Článek
Už jste se někdy zamysleli nad tím, jak asi probíhá práce na dispečinku tísňové linky? O tom, že se tamější zaměstnanci musejí dennodenně vypořádávat s nejrůznějšími případy, není pochyb. Co byste ale dělali, kdyby vám pár minut před koncem směny zavolala plačící žena uvězněná v dodávce a prosila o záchranu?
Přesně to se stalo i Asgeru Holmovi (Jakob Cedergren), bývalému policistovi, který byl dočasně převelen na oddělení tísňového volání. Následující den ho čeká soud kvůli chybě, jež si nese z minulosti. Z dumání nad zítřejším rozsudkem ho vytrhne zmíněný hovor. Než se Asger z nenápadných náznaků stihne dozvědět, odkud žena volá a kam její únosce míří, dojde k přerušení.
Mrzoutský a rázný asistent na lince okamžitě zahájí pátrací akci po ohrožené ženě. Uzavřen v kanceláři s telefonem a počítačem jako jedinými nástroji začne závod s časem, který může dopadnout katastrofou.
Filmový debut švédského režiséra Gustava Möllera těží především z nevědomosti a lidské fantazie. Jelikož nenabízí žádné ilustrační záběry a ani děj nevypráví z pohledu unesené ženy, zůstává divák stejně tak jako hlavní hrdina odkázán na svou představivost.
Námět sám o sobě příliš originální není. Oproti obdobným snímkům si však udržuje celistvost a plně se soustředí na uzavření v prostředí operačního střediska a nevyrovnanou osobnost degradovaného policisty, jenž se případem zabývá nad rámec svých povinností.
Švéd Cedergren nemá problém utáhnout celý snímek sám. Jeho postava nespadá do škatulky klaďasů. Ba naopak – tohohle cynického, uštěpačného a psychicky nevyrovnaného člověka rozhodně na druhém konci hovoru mít nechcete.
Ač zazní pouze její hlas, Jessica Dinnageová coby unesená žena zvládá rozechvělým hlasem plným beznaděje reflektovat vnitřní stavy rozpolceného charakteru, čímž Cedergrena dobře doplňuje.
Napětí a tíživost situace odehrávající se v reálném čase graduje postupně a jejich intenzita se zvyšuje. Dopomáhají tomu rozdíly mezi takřka tichým prostředím call centra a zvuků linoucích se z opačné strany telefonu.
Tísňové volání má s 85minutovou stopáží rychlé tempo a svým minimalismem dokáže v divákovi vyvolat panickou atmosféru. Přibližně v druhé půlce se nicméně začne zdát dokola opakovaný motiv únavný, ale pozornost si i přesto udrží.
V rámci žánru krimithriller obstojí a svým pojetím i zaujme. Ostatně to se potvrdilo i na festivalu Sundance nebo na karlovarském KVIFF, kde posbíral několik cen.
CELKOVÉ HODNOCENÍ: 7/10
Autorem článku je filmový kritik Lukáš Vaněček