Divoký západ bez legend: jaký byl doopravdy

Divoký západ patří k nejsilnějším historickým mýtům moderní doby. Filmy a romány vytvořily obraz světa plného pistolníků, neustálých přestřelek, přepadů dostavníků a hrdinských šerifů. Skutečnost byla mnohem méně dramatická a zároveň mnohem složitější. Éra, kterou dnes označujeme jako Divoký západ, navíc netrvala dlouho. Šlo přibližně o třicet let mezi koncem americké občanské války v roce 1865 a závěrem 19. století. Přesto právě toto období zásadně ovlivnilo americkou kulturu i představy o svobodě, individualismu a vztahu ke zbraním.

Americký kontinent nebyl před příchodem Evropanů prázdný. Původní obyvatelé přišli pravděpodobně před 15 000 lety z Asie přes oblast Beringie, která tehdy spojovala Sibiř s Aljaškou. Postupně se rozšířili po celém území a vytvořili stovky kmenů s odlišnými jazyky i způsoby života. V době příchodu Kryštofa Kolumba zde žilo pravděpodobně 5 až 10 milionů lidí, některé odhady uvádějí až 25 milionů.

Způsob života se výrazně lišil podle regionu. Některé kmeny byly kočovné a zaměřené na lov, jiné žily ve stabilních zemědělských osadách. Existovaly zavlažovací systémy, úpravy krajiny i propracované sociální struktury. Představa „primitivních indiánů“ je proto stejně zkreslená jako jejich romantizovaný obraz.

Rychlý růst měst a železnic vytvořil obrovskou poptávku po hovězím mase, což vedlo k rozvoji velkých rančů a přesunům stád na velké vzdálenosti. Kovbojové byli námezdní pracovníci, kteří se o dobytek starali a hnali ho k železničním tratím.

Techniky práce s dobytkem však nevznikly ve Spojených státech. Kořeny mají v severní Africe a západní Africe a do Ameriky se dostaly prostřednictvím otroků. Prvními profesionálními honáky dobytka byli mexičtí vaqueros, jejichž zkušenosti převzali američtí pracovníci. Po občanské válce tuto práci vykonávali běloši, Mexičané i velké množství osvobozených Afroameričanů. Z přibližně 30 000 kovbojů pracujících v Texasu jich bylo 5 až 10 tisíc černošského původu.

Práce kovboje byla tvrdá, špatně placená a fyzicky náročná. Elegantní oblečení známé z filmů se objevilo až později. Většina kovbojů nosila praktické kombinace dostupného oblečení, někdy i části starých vojenských uniforem.

Divoký západ nebyl územím neustálého chaosu. Přestože státní moc byla omezená, vznikající města si poměrně rychle vytvářela pravidla a pořádek. V mnoha z nich dokonce platil zákaz veřejného nošení zbraní. Nejčastějšími přestupky byly rvačky, výtržnosti a drobné krádeže, často spojené s alkoholem.

Organizovaný zločin byl naopak překvapivě vzácný. Například od konce občanské války do začátku 20. století došlo ve všech západních oblastech USA pouze k osmi vyloupením bank. Přepadení vlaků nebo dostavníků existovala, ale rozhodně nešlo o každodenní realitu, jak ji známe z filmů.

Jesse James a Billy the Kid patří mezi nejznámější postavy Divokého západu, ale jejich pověst vznikla spíše díky médiím a pozdější kultuře než skutečným činům. Jesse James byl bývalý partyzán občanské války, který po jejím skončení pokračoval v násilí a loupežích. Billy the Kid, vlastním jménem Henry McCarty, byl mladý násilník s několika prokazatelnými vraždami.

Šlo o zločince, kteří se stali legendami především proto, že veřejnost měla o podobné příběhy zájem.

Filmová představa pistolníků se od reality výrazně liší. Většina střelců nosila jeden revolver, často vysoko na opasku nebo zastrčený přímo za něj. Dva revolvery byly spíše výjimkou, mimo jiné kvůli hmotnosti zbraní. Velmi rozšířenou zbraní byla brokovnice, která měla v praxi vyšší účinnost než revolver.

Přestřelky probíhaly na krátkou vzdálenost a šlo hlavně o rychlou reakci. Přesná střelba, jak ji známe z filmů, nebyla v reálných konfliktech běžná ani nutná.

Divoký západ byl etnicky mimořádně pestrý. Vedle bělochů zde žili Afroameričané, Mexičané, indiáni, Evropané i Asiaté. Anglosasové tvořili v některých oblastech sotva polovinu obyvatel. Tvrdé podmínky často znamenaly, že důležitější než původ byla schopnost pracovat a spolehlivost.

Rasismus a konflikty samozřejmě existovaly, ale představa čistě bělošského Západu je historicky nepřesná.

Výrazný pokles počtu původních obyvatel Ameriky způsobil především souběh několika faktorů. Největší roli hrály epidemie nemocí, proti nimž indiáni neměli imunitu. Dalším faktorem byly konflikty mezi samotnými kmeny. Ozbrojené střety mezi indiány a bělochy existovaly a patří k tragickým kapitolám historie, ale nebyly jedinou ani hlavní příčinou populačního úbytku.

Historie vztahů mezi osadníky a indiány je složitá a nelze ji zjednodušit na jednostranný příběh dobra a zla.

Velkou roli při vytváření dnešní představy sehrál William Frederick Cody známý jako Buffalo Bill. Po kariéře armádního zvěda a lovce bizonů vytvořil putovní show „Wild West“, která nabízela dramatickou a zjednodušenou podobu života na hranici. Právě z těchto představení později čerpaly westernové filmy i literatura.

K romantizaci přispěla také dobrodružná literatura včetně románů Karla Maye. Teprve v posledních desetiletích se objevují snahy zobrazovat tuto éru realističtěji.

Než se stal symbolem Západu kovbojský klobouk, nosili mnozí přistěhovalci evropské pokrývky hlavy, zejména buřinky. Ty však nebyly vhodné pro americké klima. Inspirací pro nový typ klobouku se stala mexická sombrera s širokou krempou a vysokou korunou.

Roku 1865 vytvořil John Batterson Stetson klobouk „Boss of the Plains“, který byl praktický, odolný a chránil před sluncem i deštěm. Postupně se stal standardem mezi kovboji i rančery a později pronikl i do běžné módy. Cena se lišila podle materiálu — od několika dolarů za vlněné varianty po desítky dolarů za kvalitní bobří plsť.

Kovbojský klobouk zůstává symbolem amerického Západu dodnes. Nosí ho nejen profesionální jezdci a rančeři, ale také lidé jako módní doplněk. Moderní výroba navazuje na tradici 19. století a původní design Stetsonových klobouků je rozpoznatelný i po více než sto letech.

Divoký západ tak přežil především jako kulturní symbol. Historická realita byla kratší, méně romantická a zároveň mnohem pestřejší, než jak ji známe z filmového plátna.

Zdroje: