Článek
Nikdy by mě nenapadlo, že se to stane i mně. Já, která měla „všechno“. Vztah, rodinu, práci, jistoty. Dokonalý obrázek, který by klidně mohl viset na lednici vedle dětských kreseb. Jenže ten obrázek měl praskliny. A já dlouho dělala, že je nevidím. Protože přece my se milujeme. Protože přece já dělám všechno správně. Protože tohle se přece neděje mně.Nikdy by mě nenapašok. že se to stane i mně. Já, která měla „všechno“. Vztah, rodinu, práci, jistoty. Dokonalý obrázek, který by klidně mohl viset na lednici vedle dětských kreseb. Jenže ten obrázek měl praskliny. A já dlouho dělala, že je nevidím. Protože přece my se milujeme. Protože přece já dělám všechno správně. Protože tohle se přece neděje mně.
Jenže pak přišel šok. Ten druh, který ti vrazí facku, až se ti zatočí hlava. Najednou zjistíš, že to, co jsi považovala za jistotu, se ti rozpadá pod rukama. Krize. Nevěra. Ticho, které se nedá překřičet ani prací, ani povinnostmi. A možná ani pláčem.
Trvalo mi dlouho přestat obviňovat. Jeho. Sebe. Osud. Dlouho jsem se topila v potřebě pochopit, proč. Ale nakonec jsem pochopila něco jiného – že všechno se děje proto, aby ses vrátila k sobě.
Peníze, práce, výkon – to všechno se dá ztratit i znovu postavit. Ale ztráta sebe? Ta bolí nejvíc. A já se ztratila. V roli, v odpovědnosti, v tom, že jsem chtěla být dokonalá manželka, matka, vedoucí, všechno. Jen ne já.
Partner nechce vedle sebe robota, co funguje na čas a výkon. Chce ženu. Živou, přítomnou, s jiskrou. Tu, co se směje, co má nápady, co se ho dotkne jen tak. Ne mezi dvěma směnami a vteřinu před usnutím.
Krize mě naučila, že láska neumí přežít z drobků pozornosti. Že vztah potřebuje péči z obou stran. A že i když se něco rozpadne, může se to znovu postavit – tentokrát na silnějších základech.
Neztratila jsem ho. Ztratila jsem jen sama sebe. A když jsem se k sobě vrátila, vrátil se i on – jiný, vědomější, opravdovější.
Teď už nevěřím na dokonalý vztah.Teď už nevěřím na dokonalý vztah.
Teď už nevěřím na dokonalý vztah.Věřím na ten pravdivý.Věřím na ten pravdivý.
Na ten, který si prošel bouří, spadl na dno a přesto z něj vyšel silnější.
A i když to nebyla cesta, kterou bych si vybrala dobrovolně, dnes vím, že právě tahle nás zachránila.
