Článek
Roztroušená skleróza je tichý zloděj. Bere vám kousek po kousku všechno, co považujete za samozřejmé, až vás nakonec zamkne do absolutní nehybnosti. Dnes ležím a nemůžu se pohnout. Moje vlastní tělo mě zradilo a stalo se mým vězením, ze kterého není úniku.
Přesto v mém srdci nezvítězila hořkost, ale nehasnoucí radost ze života. Naděje totiž umírá poslední a já dnes vím, že v každé, i té nejčernější temnotě, se vždycky rozsvítí světlo, pokud máte vedle sebe ty správné lidi. Měl jsem v životě obrovské, nepopsatelné štěstí. Tím nejjasnějším světlem, mýma vlastníma rukama, mým dechem a celým mým světem je moje partnerka. Doma se o mě stará s neuvěřitelnou obětavostí. Je to naprosté zlatíčko, anděl, který sestoupil z nebe přímo k mému lůžku. Nikdy, opravdu nikdy by mě nenapadlo, že budu mít po svém boku tak úžasného člověka, který na sebe úplně zapomene a s veškerou něhou a láskou mě opatruje, přestože sama bojuje s vlastními velkými bolestmi. Její síla mě každý den dojímá k slzám.
Když je pak den příliš dlouhý a těžký, přichází náš pejsek Poppy, aby mé nucené ležení proměnil v radost. Zvířata cítí lidskou bolest a Poppy nám naši lásku oplácí tím nejčistším způsobem – vyskočí ke mně, pevně se přitulí a celého mě olíže, jako by mi říkal, že v tom nejsem sám. Moje tělo sice nežije, ale moje duše ano, protože je obklopena tou nejčistší láskou, jakou si chlap může přát. Život s touto nemocí je však krutý a finančně nesmírně vyčerpávající pro nás oba. Abych mohl dál dýchat a žít vedle svého anděla, potřebujeme pomoc dobrých lidí, a proto jsme založili sbírku, jejíž odkaz najdete níže. Z celého srdce vám děkuji za každou pomoc, každé sdílení a každou jiskru naděje, kterou nám do našeho tichého boje pošlete. https://donio.cz/pomoc-s-el-vozikem-s-hlavovym-ovladanim-a-s-opravou-auta
