Článek
Život na čtyřech kolech, ale s otevřeným srdcem: Jak bojuji s roztroušenou sklerózou
Roztroušená skleróza je zákeřný nepřítel. Plíží se pomalu, bere si kousek po kousku a neptá se, zda na to máte sílu. Vzala mi hodně možnost volného pohybu, jistoty a jednoduché každodenní věci, které zdravý člověk považuje za samozřejmost. Dnes mě tato nemoc připoutala na invalidní vozík, bez možnosti se sám volně hýbat. Moje tělo má jasné limity, ale moje mysl a srdce žádné hranice nemají.
Věřím totiž, že síla člověka se neměří podle toho, kolik kroků dokáže ujít nohama, ale kolik kroků dokáže udělat jeho srdce.
Nemoc není jen diagnóza, je to každodenní boj
Nebudu vám lhát a lakovat věci na růžovo. Roztroušená skleróza není jen slovo v lékařské zprávě. Je to každodenní břemeno. Každé ráno se probouzím s bolestí, únavou a vědomím, že jsem stoprocentně závislý na pomoci ostatních. Někdy mě nemoc nutí chovat se jinak, než bych chtěl. Ne proto, že bych byl zatrpklý, ale protože mě tělo neposlouchá a vyčerpání vítězí. Učím tím své okolí obrovské empatii a sám se učím říkat pravdu bez obalu.
Přesto jsem se rozhodl, že mě tato nemoc nebude obtežovat.
Moje největší opora: Partnerka a psí anděl Poppy
I když sedím bez hnutí na vozíku, můj život má obrovskou hloubku. Žiji naplno ne v kilometrech, které bych najezdil, ale v lásce, kterou mohu dávat a přijímat. Tuhle bitvu totiž nesvádím sám.
Mám vedle sebe dva naprosto klíčové pilíře:
- Moji úžasnou partnerku: Ženu, která při mně stojí v těch nejtěžších chvílích, je mi oporou, nohama i rukama, a bez které by můj svět ztratil barvy.
- Pejska Poppy: Našeho věrného čtyřnohého parťáka, který vycítí každou bolest a dokáže mi na tváři vykouzlit úsměv, i když je mi nejhůř.
Právě díky nim dokážu i přes obrovské rány osudu rozdávat úsměv a radost tam, kde jiní vidí jen tmu a beznaděj. Chci být oporou pro ty, které miluji, stejně jako oni jsou oporou pro mě.
Zbraň, kterou máme v hlavě
Roztroušená skleróza je sice krutá, ale zjistil jsem jednu zásadní věc: boj s touto nemocí dokážeme zpomalit svým nastavením mysli. Když si ji nepřipustíte k tělu víc, než je nutné, a odmítnete se vzdát vnitřně, nemoc ztrácí svou absolutní moc. Moje tělo sice sedí na vozíku, ale moje mysl stále bojuje za důstojný a naplněný život.
Život mě zkouší víc než většinu lidí, ale já ten boj nevzdávám. Chci žít, chci milovat a chci dál rozdávat světlo.
Jak můžete pomoci?
Abych mohl dál bojovat, zvládat náročnou každodenní péči a žít důstojný život i s tímto těžkým handicapem, založil jsem sbírku. Každá pomoc, ať už finanční nebo sdílení mého příběhu, pro mě znamená krok vpřed.
👉 [Zde naleznete odkaz na moji sbírku a celý můj příběh] https://donio.cz/pomoc-s-el-vozikem-s-hlavovym-ovladanim-a-s-opravou-auta
Děkuji všem, kteří mi pomáhají nést toto světlo dál.
