Článek
Včera mě propustili z nemocnice. Absolvoval jsem další sérii kapaček, které mi pomáhají v mém dlouholetém boji s roztroušenou sklerózou. Když tam člověk tak nehybně leží připoutaný na lůžko, má spoustu času přemýšlet. Na pokoji se mnou ležel pán se stejnou diagnózou. Stačil jeden pohled na jeho tvář, abych v ní spatřil hluboké utrpení, tíhu a zmatek, který se mu honil v hlavě.
Nedalo mi to. I když mě tělo neposlouchalo, moje srdce ano. Zeptal jsem se ho, s čím přesně bojuje.
Po chvíli ticha se ten pán otevřel. Jak mi začal vyprávět svůj příběh, měl jsem pocit, jako bych se díval do zrcadla své vlastní minulosti před sedmi lety. Ta podobnost byla až mrazivá. Ztráta manželky, nekončící boj s vlastní pohyblivostí, strach z toho, jak se o sebe člověk sám postará, ztráta bydlení a jako hořká tečka odvrácená tvář přátel i rodiny, kteří situaci neustáli.
Čekal ho odchod do léčebny pro dlouhodobě nemocné (LDN). Přesně tam, kde jsem před lety skončil i já. Čekala ho absolutní nejistota z toho, co bude dál. A každý, kdo žije s RS, ví, že právě stres, strach a nejistota jsou pro naši nemoc tím nejhorším spouštěčem.
Povídali jsme si dlouhé hodiny. Vyměňovali jsme si slova, zkušenosti, ale hlavně pochopení. A pak se to stalo. Na jeho tváři se objevil úsměv. Bylo vidět, jak obrovská psychická úleva z něj spadla jen díky tomu, že ho někdo skutečně slyšel a rozuměl mu. Ten pohled mě nesmírně potěšil.
Když jsem z nemocnice odcházel, neubránili jsme se slzám. Plakali jsme oba. Vím, že moje tělo má velké limity a téměř se nehýbu, ale ten pocit, že jsem dokázal lidsky pomoci někomu v té nejtemnější chvíli, je prostě úžasný.
Tato zkušenost mi znovu potvrdila, že všechno v životě má svůj hluboký význam. To, kde se zrovna nacházíme, i to, koho v daný moment potkáme. Nic není náhoda.
Na závěr chci poslat vzkaz všem, kteří s touto nemocí bojují: Nepodléhejme psychicky roztroušené skleróze. Ona přesně to chce chce nás zlomit a zničit zevnitř. Nedávejme jí tu moc. Bojujme dál.
Moje cesta pokračuje dál…
Život s roztroušenou sklerózou je finančně i fyzicky náročný. Pokud vás můj příběh oslovil a chtěli byste mě podpořit v mém dalším boji a léčbě, https://donio.cz/pomoc-s-el-vozikem-s-hlavovym-ovladanim-a-s-opravou-auta. Každé pomoci si nesmírně vážím a z celého srdce vám děkuji.
