Článek
Od ledna 2026 se věková hranice první povinné zdravotní prohlídky posunula z 65 na 70 let. Poté musí neprofesionální řidiči docházet k lékaři každé dva roky. Dřívější systém vyžadoval kontrolu v 65 a 68 letech a následně ve dvouletých intervalech. Lidé mezi 65 a 69 lety tak získali několik let bez povinného posudku.
Změna přinesla také méně papírování. Lékař může výsledek prohlídky zapsat elektronicky a policie si ho při silniční kontrole ověří v registru. Řidič pak navíc nemusí mít potvrzení v autě ani ho ukazovat v mobilní aplikaci. Výjimkou jsou někteří lidé, kteří už před začátkem letošního roku překročili sedmdesátku a stále používají starší papírový posudek. Lékař může platnost posudku ze zdravotních důvodů zkrátit a nařídit kontrolu i dříve. Nová hranice tedy není automatickou zárukou, že každý člověk může bez omezení řídit až do sedmdesáti let. Rozhodne stav řidiče.
Poplatky budí největší odpor
Právě kolem lékařských prohlídek se ale rozhořela ostrá debata. Část seniorů tvrdí, že nejde o bezpečnost, nýbrž o další způsob, jak z nich dostat peníze. Prohlídku totiž zdravotní pojišťovny běžně nehradí. Cena závisí na konkrétním lékaři a pohybuje se zpravidla v řádu několika stovek korun.
Některé řidiče dráždí také to, že za kontroly zaplatili podle starých pravidel, zatímco mladší ročníky už je absolvovat nemusejí. „Vrátí mi stát peníze?“ ptal se jeden z diskutujících. Další označil systém za „teror a diskriminaci“. Kritici zároveň připomínají náklady na technické kontroly, pojištění a údržbu auta. Jednotlivé povinnosti podle nich dávají smysl, dohromady však představují citelnou zátěž.
Pro řadu starších lidí přitom automobil není luxusem. Na venkově nebo v místech se slabou veřejnou dopravou jim umožňuje dojet k lékaři, na nákup či za rodinou. Ztráta řidičského oprávnění proto může znamenat výrazné omezení samostatnosti.
Bezpečnost proti pocitu diskriminace
Zastánci kontrol namítají, že zdravotní způsobilost není trestem. Vyšší věk může přinášet horší zrak, pomalejší reakce, srdeční potíže nebo poruchy poznávacích funkcí. Za volantem se navíc následky náhlé zdravotní indispozice netýkají pouze samotného řidiče, ale i jeho okolí.
Data podle odborníků neukazují, že by lidé mezi 65 a 69 lety byli výrazně nebezpečnější než řidiči těsně před důchodovým věkem. Senioři většinou nejezdí rychle a bývají opatrnější. Potíže jim však mohou dělat složité křižovatky a situace, v nichž je nutné během několika vteřin vyhodnotit více podnětů.
Stát změnu zdůvodňuje lepší zdravotní kondicí dnešních seniorů a snahou omezit zbytečnou administrativu. Odpovědnost za sledování vlastního zdravotního stavu ale dál nese každý řidič bez ohledu na věk. Spor tím nekončí. Jedna strana vidí v pravidelných kontrolách prevenci, druhá ponížení a „tahání peněz z kapes“.
