Článek
Osud starého Mostu zpečetila vláda 26. března 1964. Pod městem ležely velké zásoby hnědého uhlí a stát je chtěl vytěžit. Palivo potřebovaly elektrárny, teplárny i průmysl. V tehdejší ekonomice mělo přednost před zachováním historické zástavby.
Plány ale vznikaly dlouho před vládním usnesením. O uhelných slojích se vědělo už v 19. století a nejpozději mezi válkami se začalo počítat s možným zánikem starého města. Nejistota se podepsala na údržbě domů. Opravovat celé čtvrti, nad nimiž visela hrozba demolice, se vedení města příliš nechtělo.
Nešlo pouze o surovinu. Těžba měla zajistit práci a energii, nové město zase nabídnout modernější bydlení. O tom, zda musí zmizet právě celé historické centrum, rozhodovali představitelé státu.
Most tehdy a dnes.
Starý Most přitom nebyl bezvýznamnou osadou. Vyrostl na křižovatce obchodních cest a měl staletou historii. V jeho ulicích stály gotické i pozdější domy, divadlo, kostely a pivovar. Právě tento celek nebylo možné přenést jinam.
Jedno město bourali, druhé stavěli
Už v roce 1965 začaly demolice a současně výstavba nového Mostu jižně od původního centra. Obyvatelé postupně opouštěli staré byty a stěhovali se do nových domů. Pro řadu rodin to znamenalo koupelnu, ústřední topení a pohodlí, které jim historická zástavba nenabízela. Současně ztratily známé ulice i sousedství.
Nové centrum navrhoval architekt Václav Krejčí. Soutěž vyhrál už v roce 1959 a při plánování se inspiroval také původním městem. „Takže jsem do nového města navrhl tři náměstí,“ vzpomínal na rozhodnutí zachovat alespoň část jeho prostorového uspořádání. Proti zbourání starého Mostu přitom podle svých slov byl.
Demoliční práce trvaly přes dvacet let. Postupně zmizel pivovar, jehož počátky sahaly do roku 1470, hřbitov z roku 1853 i divadlo otevřené v roce 1911. Domy a celé bloky nahradily bagry a odstřely.
Divadlo ve městě Most.
Zatímco nové město rostlo, původní centrum mizelo pod těžebními stroji.
Prázdné ulice mezitím posloužily filmařům. V roce 1969 se zde natáčel americký válečný snímek Most u Remagenu, později také Na západní frontě klid. Kulisy, které vypadaly jako po bombardování, byly skutečným městem před demolicí.
Kostel zachránili za cenu obří operace
Výjimku dostal děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie ze 16. století. Tehdejší vedení rozhodlo o jeho záchraně. Zůstat na místě ale nemohl. V roce 1975 ho proto technici podložili konstrukcí a po čtyřech kolejích posunuli mimo budoucí lom.
Cesta měřila 841 metrů. Přesun začal 30. září a skončil 27. října. Transport zabral 646 hodin, tedy téměř 27 dní včetně zastávek. Obrovská stavba se přesouvala tak pomalu, že by ji předběhl i člověk při velmi pomalé chůzi. Kostel znovu vysvětili až v roce 1993.
Po ostatních domech nezůstalo téměř nic.
Původní centrum se změnilo v těžební jámu lomu Ležáky. Po ukončení těžby se začala plnit vodou. Napouštění z Ohře odstartovalo v říjnu 2008 a cílové hladiny dosáhlo v roce 2014. Dnes je na místě někdejšího města jezero o objemu přibližně 70 milionů metrů krychlových.
Kolem vody nyní vedou nové cesty. Pod hladinou ale nezůstaly původní ulice. Ty už dávno odvezly nákladní automobily spolu se sutí.
Zdroje:
