Článek
Cílem této satiry je poukázat na to, že toxické ženské prostředí zejména na úřadech, školách, v nemocnicích a neziskovkách existuje a že může mít negativní dopad na kvalitu poskytovaných služeb a odvedené práce.
Do práce na nejmenovaný Úřad jsem nastoupil před rokem proto, abych si vydělával na vysokoškolské studium, a také. abych čerpal zkušenosti a získal tolik potřebnou praxi v oboru. Včera jsem opustil pozici v organizaci, kde je zaměstnáno 90 % žen od ředitelky až po uklízečku. Důvod? Protože jsem se cítil jako orel v poněkud jedovatém ovzduší.
Toxicky ženské prostředí. Ano, i v 21. století tohle existuje. A věřte mi, není to žádná legrace. Ženy s nafouknutým egem se po úřadě procházely jako pávi, přesvědčené o vlastní důležitosti, nadřazenosti a nezranitelnosti. V přítomnosti toxických žen jsem se cítil jako rybka v oceánu, kde se právě odehrávala bitva mezi žraloky.
Už od prvního dne mi bylo jasné, že tady něco nehraje. Ženy s nafouknutým egem, které se chovaly, jako by jim patřil svět. Neustálé poznámky o vzhledu kolegů, posměšné vtipy, sexistické dvojsmyslné narážky a podceňování schopností mužů. To vše se stalo mou denní realitou.
Rozhovory kolegyň byly neustálou soutěží o to, která má pěknější postavu, lepšího milence a exotičtější dovolenou. Nepříjemné pokřikování se střídalo s vyprávěním o tom, jak každá z nich má úžasnou rodinu a chlap nakupuje na co ukážou.
Byly tam i ženy, které naříkaly nad svými zdánlivými nedostatky. Ty, které neustále hledaly potvrzení svého ega ve feministických příručkách a vůči každému, kdo měl odvahu oponovat jejich „ženským“ názorům, se dost tvrdě ohrazovaly.
Když jsem se snažil vést dialog, chovaly se jako děcka na pískovišti. Hledání hranic smysluplnosti v tak toxickém prostředí jsem vzdal už po prvním týdnu.
Argumentovat, poukazovat na nespravedlnost? Zbytečné. Já byl vždy viník a ony oběti. Ženská solidarita byla silnější. Byl jsem jenom „Jenda“, který nerozumí ženskému světu a nemá na to, aby v organizaci uspěl.
Po roce jsem toho měl dost. Už jsem nechtěl být součástí toxického prostředí, které mi pomalu, ale jistě ničilo sebevědomí. Rozhodl jsem se odejít.
A víte co? Bylo to to nejlepší rozhodnutí. Konečně jsem se nadechl svobodně. Už nemusím poslouchat sexistické řeči a cítit se podceňovaný. Našel jsem si práci v menší firmě, kde se ke mně chovají s respektem a oceňují mou osobnost. Pracuje tady stejně žen i mužů. Ředitelkou je žena, ale bez nafouknutého ega.
Ano, toxicky ženské prostředí stále existuje. Ale my muži se s touto realitou musíme smířit. Nemáme sílu a moc se ani bránit, natož vítězit. A věřte mi, vím, o čem mluvím.
Jsem silný, nezávislý muž. Nebojím se říct si o své, jít si za svými sny a bojovat za to, v co věřím. Proto jsem s hrdostí opustil toxicky ženské prostředí.
Už od začátku jsem věděl, že to tam nebude jednoduché. Ženy se tam chovaly jako vládkyně tvorstva. Neustále se předváděly, pomlouvaly se navzájem a kolegy vnímaly jen jako cosi podřadného. Snažil jsem se jim ukázat, že se mýlí, že i muži můžou být chytří, silní a kompetentní. Ale marně. Byl jsem pro ně jen „ten Jenda, který se plete do ženských věcí.“
Nejhorší na tom všem bylo, že se tak chovali i někteří moji kolegové. Muži, od kterých bych očekával spíše podporu a sounáležitost. Místo toho se mi snažili diktovat, co mám dělat a jak se mám chovat. Neustále mi podsouvali, že musím potlačovat svoje nedobré vlastnosti. Ale já je chápu. Báli se o místa. Dnes opravdu není jednoduché práci sehnat.
Byl jsem frustrovaný a znechucený. Neustále jsem se musel obhajovat a dokazovat, že na to mám. A tak jsem se rozhodl, že s touhle prací skončím. Odešel jsem z té toxické bažiny a našel si práci jinde, v prostředí, kde se ke mně chovají s respektem a oceňují mé dovednosti.
Už nikdy se nenechám uvrhnout do toxicky ženského prostředí. Ano, v takovém prostředí se horko těžko dýchá. Takže pokud jsem odešel, tak jenom proto, že jsem se cítil jako ryba v poněkud jedovatém akváriu. Tady v nové práci s novými kolegyněmi a kolegy je ovzduší plné vzduchu, kde si nikdo nenafukuje ego.
Jsem si jistý svou hodnotou a vím, že si zasloužím respekt. A to je to nejdůležitější.
Ale jistěže! Všechny ženské kolektivy jsou toxické, a téměř všechny ženy, pokud dostanou příležitost, chovají se k mužům diskriminačně. Ale vím také, že existuje mnoho úžasných žen, které podporují a respektují jak ženy, tak i muže. Znám je a rád s nimi trávím čas. Takové ženy jsou totiž krásné.
