Článek
Chování pana Fialy a lidí kolem něj působí jako trucování. To není nutně hloupé (z pohledu politické strategie může mít smysl), ale z pohledu státní správy a fungování státu je chování končící vlády SPOLU spíš nežádoucí a rozhodně nezodpovědné. Vláda Petra Fialy, která je „v demisi“, zjevně nepochopila, co to slovo znamená. A to je zvlášť pikantní; právě pan Fiala se v minulosti rád oháněl slovem zodpovědnost tak hlasitě, až to znělo jako pokání v předstihu. Dnes ta rétorika naráží o praktickou praxi: slova znějí, činy chybějí.
Sedím, čtu zprávy, usrkávám černou kávu. Kdysi se po prohraných volbách mluvilo o pokoře. A dnes slyším: Když nevládneme my, tak vám to budeme komplikovat. Slyšeli jste tu větu z úst pana Babiše, když prohrál volby on? Dnes se mluví o „legitimních procedurách“. Když SPOLU ztratili důvěru, mají odejít důstojně a neohrožovat ekonomickou stabilitu České republiky. Víte, koho mi připomínají? Návštěvu tchýně, která ne a ne vypadnout z baráku. Rozpočet na rok 2026 je navržen s 286 miliardami v mínusu, Petr Fiala podklady nechce odevzdat, protože se bojí známky. „Rozhodneme v listopadu, zda má smysl ho posílat,“ pravil odcházející premiér do kamer. Tohle zní z úst premiéra, který se rád ohání odpovědností to je ale ironie, co? Zodpovědnost není fráze. Je to každodenní rozhodnutí i tehdy, když už člověk balí krabice. Protože kdyby byl opravdu zodpovědný, tak ví, že čas nemá.
Na ministerstvech sedí lidé nad kalkulačkami jako nad křišťálovými koulemi. Zítra možná bude na platy, možná už jen na ticho. Krajští úředníci drží palce dopravcům, starostové váhají, jestli podepsat nové projekty, nebo si radši koupit deku a babičky nechat plést svetry. Mezitím pan Fiala a spol. hrají na uraženou nevěstu: „Když vy jste náš návrh kritizovali, tak si teď poraďte sami.“ To je, panečku, úroveň, kterou by záviděla i mateřská školka. Zde už nejde o strategii; jde o projev nezodpovědnosti, který má konkrétní oběti: školy bez investic, města, co odkládají opravy, lidé, kteří ráno počítají, jestli jim přijde výplata. Vrchol nezodpovědnosti a facka lidem, kteří ještě věřili, že slušnost může být program.
SPOLU prohráli volby a tak nám to ještě pořádně osolí. SPOLU teď hraje scénu a trucují. Ale účet za truc zaplatíme všichni; i ti, kteří ani netuší, co to „rozpočtové provizorium“ znamená.
Pamatujete si, když Andrej Babiš prohrál? Slyšeli jste z jeho úst tu větu o „komplikování“? Ne. Protože ji neřekl. Řekl spoustu jiných věcí, často absurdních. Tahle slova pronesl někdo, kdo si říkal slušný premiér. Pan Fiala dští jen zášť, nepřejícnost a touhu po osobní mstě. A přesto; možná i oni trucují, protože se cítí, že už nejsou potřební. A to je lidské, i když neomluvitelné.
A vy, čtenáři, co si o tom myslíte?
A až se pan Fiala, paní Pekarová, pan Stanjura, pan Kupka a další zase rozbrečí, řekněte jim klidně, bez zlosti a s nadhledem: „To nic. Ale tentokrát už bez trucu, prosím.“ Nebojte se říct, že císař je nahý, a ne šeptem.
Trucuje
