Článek
Pokud někomu opravdu chybí sebereflexe, pak je to ODS. V celém lidském světě platí jednoduché pravidlo: jakmile začnete věřit ve svou vlastní dokonalost, čeká vás strmý pád. Platí to samozřejmě i pro politické strany. Bez emocí musím prostě říct, že ODS toto pravidlo nejen ignoruje, ale systematicky ho překračuje s čecháčkovskou elegancí, která jim je zcela vlastní a de facto tu stranu definuje. Na každém kroku je cítit nezdravé sebevědomí – a to nejen u vůdců, kteří se vidí jako absolutní politické elity, dokonce lepší než Václav Havel či Tomáš Masaryk. Ale i členové se chovají, jako by jim patřil celý svět. Kdo jiný by měl mít právo vládnout, když ne oni, že? Jenže tento mýtus o jejich politické výjimečnosti je jedna velká fikce.
A co je jejich hlavním problémem? Naprostá absence sebereflexe. Členové ODS, odshora až dolů, žijí v iluzorní bublině své vlastní geniality, zatímco kolem nich se nezadržitelně mění politická krajina. Kdyby tato bublina praskla, možná by si uvědomili, že jejich čas už dávno vypršel. Ale to se nestane, protože členové a voliči této strany snad ani nemají tu potřebnou špetku schopností podívat se do zrcadla a říct: „Možná máme problém.“ Místo toho budou neustále omílat, že všechno, co se v této zemi pokazilo, je vinou ostatních. Andrej Babiš je samozřejmě vždy viník číslo jedna, předtím to byla ČSSD, a ještě předtím lidé kolem Václava Havla. Vy si tohle možná nepamatujete, ovšem já ano. Ale jistěže! Poslední dobou je to už každý, kdo není v jejich táboře. „My jsme ti skvělí, ostatní jsou ti špatní a nehodní vládnout,“ vysílají do světa signály.
ODS se teď tváří jako nepostradatelný hráč na politické scéně, ale realita je trochu jiná. Pořád se cpou do politiky, i když už je vlastně nikdo nechce. Jejich dny pofidérní slávy jsou pryč, a přesto se drží zuby nehty na jakémsi vrcholu, z něhož by už dávno měli zmizet. Ale kdepak, oni se budou držet dál a s každým dalším rokem u moci napáchají víc a víc škod. Politika není o tom být nejlepší ve vlastních očích, ale o tom být nejlepší pro své voliče. A tohle, dámy a pánové, ODS už dávno nezvládá. Ani nemůže. Bez sebereflexe dělají špatnou politiku.
Děje se něco opravdu špatného, když politik není schopen odejít včas. Je to jako gladiátor, který ignoruje rány, protože je přesvědčen, že je nesmrtelný. Nakonec ho ale pravda dožene, jen to pro něj bude mnohem bolestivější. ODS je učebnicovým příkladem strany, která není schopna uznat své limity a pořád se tváří, že ona jediná ví, jak řídit tuto zemi.Ale realita? Tu jim nejspíš nikdo neřekl, takže jsem možná první, kdo tuto skutečnost zvěstuje všem lidem dobré vůle.
Pokud Machiavelli tvrdil, že účel světí prostředky, pak by se asi i on podíval na současnou ODS a zůstal stát v úžasu. Machiavelisté, pokud si to ještě pamatujete, jednají pragmaticky, ano, a jsou cyničtí, ale jejich účel musí být především ctnostný – obecně prospěšný. Jenže co udělala ODS? Vzala si z Machiavelliho jen tu část o prostředcích a účel odložila, pokud jej kdy vůbec měla, někde na počátku své cesty k moci. Jejich „ctnostný“ cíl, pokud snad chápou, co takový pojem v politice znamená, se vytratil ve vlastní ješitnosti, a zůstalo jen arogantní přesvědčení o nesmírné výjimečnosti.
ODS dnes hraje na šachovnici české politiky s jistotou hráče, který nemá ani potuchy o tom, že již prohrál, že už dávno netahá správné figurky k vítězství. To, že se sami vidí jako „skvělí šachisté“, je tragikomický omyl. Jen bloudí ve vlastních snech o minulých triumfech. Machiavelli by se asi hodně divil, kdyby viděl, jak jeho teze v ODS degradovaly na synonymum prázdné sebestřednosti. U ODS vidíme čistou aplikaci machiavellismu bez ctnosti, což je zbraň hromadného ničení, nejen pro stranu samotnou, ale i pro celou zemi.
Sebereflexe? Ale jistě! Toto slovo ve slovníku ODS zcela chybí. Oni nepotřebují sebereflexi, protože věří, že jim patří svět – a to bez ohledu na to, že politické úspěchy je míjejí rychlostí šinkansenu. Opakují furt dokola, že jsou v politice jen proto, že ostatní jsou horší než oni. A pokud zůstávají v pozici moci pouze kvůli tomu, že ostatní jsou horší než ODS, a ne proto, že jsou oblíbení u voličů a dobří ve vládě, co to o ODS vypovídá? Že už dávno nepůsobí jako strana s vizí pro lidi, spíš jako parta, která jen prodlužuje své působení na vrcholu.
V tomto ohledu ODS opravdu a bez emocí ztělesňuje naprosto učebnicový příklad „falešného machiavellismu“ – cynismu bez smyslu pro cíl. Vláda bez schopnosti sebereflexe a introspekce. A každý další rok jejich vládnutí nám ukazuje, že bez toho ctnostného cíle – bez skutečné, přemýšlivé politiky – jejich „pád“ není jen nevyhnutelný, ale bude pro ostatní strany o to úlevnější.
