Článek
Vedoucí obchodu se zeleninou umístil do výkladu mezi cibuli a mrkev heslo:
„Proletáři všech zemí, spojte se!“
Proč to udělal? Chtěl snad sdělit světu svou víru v ideu spojení dělníků všech národů? Těžko. Ten nápis mu přivezli spolu s cibulí. Dal ho do výlohy proto, že to tak dělají všichni. Protože se to dělá. Protože tak zůstane klid. Ne proto, že by věřil, ale proto, že se bál.
To heslo, ač zdánlivě politické, má skrytý význam. Říká: Já, zelinář pan Zeleninka, jsem zde, poslušný, spolehlivý, zasloužím klid.
Ten nápis není vyznáním víry, je zástěrkou. Jeho pravý obsah by zněl: „Bojím se, a proto poslouchám.“ Ale taková upřímnost by pálila. Musí se tedy skrýt za masku vyšší ideje. Ideologie je závoj, který umožňuje člověku nelhat úplně, a přesto žít se lží. Dává důstojnost strachu, noblesu ponížení.
Když si člověk obléká ideologii, chrání se před hanbou; a tím i před pravdou o sobě. To je tichá magie ideologie. Skutečným obsahem není přesvědčení, ale strach o klidný život, strach z trestu a ponížení. A právě tento mechanismus je věčný: jazyk se stává útočištěm, kam se člověk schová před tím, co nechce vidět ani zažít.
Tento zelinář ze 70. let je jen starší bratranec dnešního „postsametového“ občana, který se ohání slovy, jež byť znějí moderněji „krimigrant“ stále v sobě nesou stejný stín.
„Krimigrant“ je toxická nálepka. Funguje stejně jako ono heslo nad mrkví: má vyjádřit loajalitu, ne myšlenku. Neříká nic o světě, ale všechno o mluvčím.
Říká: „Vím, na které straně stojím. Jsem na straně pořádku.“
Marcus Aurelius Antoninus, císař Římanů, v táboře na hranicích říše, kde vítr nesl prach z dalekých krajů a myšlenky se rodily z ticha noci, kdysi napsal, že „život každého Římana je to, co z něj učiní jeho myšlenky“.
A kdyby žil dnes, možná by dodal: a jazyk, kterým o světě mluví.
Slovo „krimigrant“ má v sobě výbušninu. Nejen jazykovou, ale i morální. Vzniká spojením dvou světů: zločinu a pohybu. Ale to spojení není popis, je to soud.
Na první pohled zní rozumně: rozlišuje prý mezi „slušným“ a „neslušným“, „zdvořilým“ a „nezdvořilým“. Jenže jeho účinek je hlubší: polarizuje. Dává pohodlnou iluzi jasna, a to je vždy začátek zaslepení.
Nepoužívej to slovo, abys sobě ulehčil myšlení. Používej ho jen tehdy, když tě vede k přesnějšímu rozlišení dobra a zla, zdvořilosti a nezdvořilosti; ne když tě vede k pohodlnému odsudku. Proč znovu stavět hranici mezi „my“ a „oni“? Zase si vytvářet abstraktního viníka, abys si nemusel všimnout vlastního strachu.
Zaměřuji se na konkrétnost člověka, jeho čin, jeho ethos. Zločinec je zločinec, ať se narodil kdekoliv. Ale označit skupinu slovem, které spojuje identitu s vinou; to je krok k vášni, ne k rozumu. A vášeň, říká Seneca, začíná tam, kde končí rozum.
Ptám se raději, co je v mé moci. Migrace jako jev není. Ale můj soud o druhých je. Když vyslovím to slovo, přidávám do světa soud; a ten soud formuje můj charakter. Jazyk není popis, jazyk je jiskra nebo šíp. Rozlišuji tedy ne podle původu, ale podle činů; ne podle vzhledu, ale podle logosu, který v člověku dýchá. Všechna slova, která svět rozdělují, mají společný kořen: strach. A všechna slova, která ho hojí, mají společný cíl: porozumění.
A tak se kruh uzavírá. Zelinář pod nápisem mezi cibulí a mrkví a moderní člověk pod svým virtuálním heslem sdělují totéž: „Chci mít klid. Chci žít řádně.“ Ideologie kdysi chránila zelináře před jeho vlastním studem. Dnes chrání nás před naší nejistotou.
Ale klid není mír a loajalita není moudrost. Pravý klid, o jakém mluvil Marcus Aurelius, začíná teprve tehdy, když odložím ostrakizaci i nálepkování, a zůstane jen já a můj jazyk.
Toto píšu, aby moje duše zůstala klidná a spravedlivá, i když barbaři táhnou k branám a slova se stávají zbraněmi.
Čtěte blog Suscitatora na Seznam Médium.cz
Obrázek č.1
Použitá literatura
AURELIUS, Marcus. Hovory k sobě. Přel. František Novotný. Praha: Svoboda, 1992. ISBN 80-205-0292-3.
EPIKTÉTOS. Rukojeť (Enchiridion). Přel. František Novotný. Praha: Svoboda, 1986.
SENECA, Lucius Annaeus. O hněvu. Přel. Václav Bahník. Praha: Svoboda, 1975.
HAVEL, Václav. Moc bezmocných. Praha: 68 Publishers, 1978. Zdroj: https://scriptum.cz/cs/periodika/havel-moc-bezmocnych
ARENDTOVÁ, Hannah. O původu totalitarismu. Přel. Martin Pokorný. Praha: OIKOYMENH, 2016. ISBN 978-80-7298-173-8.
GADAMER, Hans-Georg. Pravda a metoda. Praha: Triáda, 2010. ISBN 978-80-87256-29-4.
WITTGENSTEIN, Ludwig. Filozofická zkoumání. Praha: OIKOYMENH, 1993. ISBN 80-7298-008-0.
