Článek
Putinova válka na Ukrajině připomíná příběh krále Pyrrha, který také vítězil jen za cenu ohromných ztrát, a nakonec ztratil vše, přičemž se oba uchylují k riskantním taktikám a spoléhají na problematické spojence, což může vést k vlastnímu vyčerpání a postupné porážce.
To, že jsou Severokorejci na území Ukrajiny není dobré ani trochu. Doslova a do písmene je to příšerné a nebezpečné. Putin eskaluje konflikt na Ukrajině právě tím, že tam severokorejské vojáky pozval. Takže společně s Rusy tam vedou agresivní válku s genocidními prvky.
Ruský postup na Ukrajině již pár dní nezadržitelně pokračuje. Až mám nepříjemnou zlou předtuchu, že se snad asi opravdu děsivé předpovědi pozvolna, zprvu zatím nenápadně začínají naplňovat. Ale v souvislosti s pohledem na Putinovo válečné úsilí na Ukrajině mi nedá si vzpomenout na smutný příběh epirského krále Pyrrha [1]. Agresivní, výbojný tyran nadšený válkou a zabíjením, který měl čtyři manželky. Nikdy však nedosáhl vítězství v bitvě ve smyslu úplného triumfu – vždy s plichtou a obrovskými ztrátami. Římského konzula Publia Laevinia [2] porazil jen těsně. O rok později zvítězil nad Římany v další bitvě, ale opět za cenu obrovských ztrát. Plútarchos zaznamenává králův výrok z té doby, hned po této bitvě: „Ještě jedno takové vítězství nad Římany a budeme úplně ztraceni.“ [3]Tento výrok dal vzniknout metafoře „Pyrrhovo vítězství.“
Pyrrhovo vojsko nakonec porazil Manius Curius Dentatus v bitvě u Maleventa (po bitvě přejmenovaného na Beneventum)[4].
A jaký byl Pyrrhův konec?
Když v Argu vypukla válka mezi dvěma stranami vedenými Aristippem a Aristeem, Aristippos povolal na pomoc Antigona, zatímco Aristeas se obrátil na Pyrrha. Když dorazil před město, zjistil, že Antigonovo vojsko už táboří na kopcích. Bitvu odmítl a uchýlil se ke lsti. Nočním útokem se zmocnil města Argos, jehož hlídka zrádně nechala jednu z bran otevřenou. Když občané města druhý den ráno zjistili, co se stalo, povstali proti okupantům pod vedením Aristippa. V jedné pouliční šarvátce Pyrrha zasáhla do krku střešní taška, kterou údajně shodila stará žena ze střechy svého domu. Pyrrhos spadl z koně a upadl do bezvědomí poblíž hrobky Lykimnia, kde ho následně sťal nepřátelský válečník.
Antigonos pak zařídil kremaci podle zvyku a poslal tyranův popel do Epiru k pohřbu.
Ano, příběh krále Pyrrha má až příliš mnoho podobností s Putinem a jeho ohavným válečným úsilím na Ukrajině. Opravdu existují určité paralely, zejména v jejich pojetí vítězství, které má vysokou cenu, a ve způsobu, jakým oba riskují ztrátu zdrojů i podpory.
Zde jsou hlavní podobnosti:
- Pyrrhos vítězil, ale vždy s obrovskými ztrátami. Podobně i Putin.
- Když Pyrrhos žádal o další pomoc, už ji nedostal. Putin čelí obdobné situaci.
- Pyrrhos využíval keltské žoldáky. Putin žoldáky Severokorejské.
- Pyrrhos využíval svých slonů jako nástroje k zastrašení nepřátel. Putin zastrašuje moderními vojenskými prostředky a jadernou rétorikou.
V kontextu Putinova válečného úsilí na Ukrajině se mluví o více ztrátách než ziscích, a to jak ekonomických i politických, tak morálních.
Zdroje
Petros Garoufalias: Pyrrhus: King of Epirus. London 1979.
PLÚTARCHOS. Životopisy slavných Řeků a Římanů. II. Živá díla minulosti. Praha: Odeon, 1967.
Poznámky pod čarou
[1] Král Pyrrhos vládl Epiru, oblasti dnešního Řecka a Albánie, asi ve třetím století před o. l. Tvrdil o sobě, že je potomkem Achilleovým.
[2] Kolem roku 280 před naším letopočtem u Herakleia
[3] Plútarchos, Pyrrhos 21 :9
[4] V roce 279 př. o. l. napadl s 25 000 vojáky Apulii, kde se utkal s 40 000 Římany. Znovu porazil Římany, které tentokrát vedl Publius Decius Musa v bitvě u Ascula. Toto Pyrrhovo vítězství však bylo poznamenáno jeho vlastními těžkými ztrátami.
