Článek
Přijetí eura je podle mnohých tématem, které by mělo rezonovat naší společností jako zlevnění piva. Místo toho však často připomíná spíše nástup stydlivých puberťáků – každý má svůj názor, většinou hlasitý, a málokdo se obtěžuje ladit a zamýšlet se. Ale za hlučnými argumenty o „ztrátě suverenity“ nebo „zbytečných nákladech“ se skrývá jeden nenápadný, přesto děsivě reálný důvod, proč někteří naši spoluobčané euro odmítají: neumějí si přepočítat koruny na eura a naopak.
Ano, přátelé, přiznejme si to – pro velkou část populace je přepočet 25:1 podobně magický jako filipojakubská noc anebo zapeklitý Da Vinciho kód. Je to pro ně výkon hodný horolezce, jenž zdolal nejvyšší horu světa. Proč by někdo dobrovolně riskoval, a trápil si mozek, že se bude muset znovu naučit násobit nebo dělit? „To je moc složitý,“ slyšel jsem z hloučku obránců koruny, jednou rukou držel platební kartu a druhou horečně mačkal kalkulačku, když mu číšník na dovolené ve Španělsku přinesl účet za sangrii[1].
Přepočítávat? To nechci!
Argumenty, že euro přinese stabilitu, sníží transakční náklady nebo usnadní obchod, slyšíme od expertů na ekonomiku. Ale ti, protože žijí v jiné sociální bublině než někteří spoluobčané, nerozumějí základní věci: průměrný český člověk se chce cítit pohodlně. K pohodlnosti také patří to, že nemusí nic přepočítávat a používat mozek. Ale ruku na srdce, můžete mi vysvětlit, co je pohodlného na tom, když musí během cesty do Berlína řešit, jestli 5 eur za currywurst[2]je moc, nebo málo? Mít euro místo koruny nemusel by furt přepočítávat, že?
Viděl jsem, jak čeští spoluobčané v supermarketu šilhají na cenovky a snaží se rozhodnout, jestli šest kilo brambor za 2,99 eura je výhodné, nebo jestli je to past, kterou na ně nastražili „Bruselští byrokrati“. Opravdu si neuměli přepočítat 2,99 euro na koruny. Opravdu neuměli. Tato matematická úloha měla na tyto lidi devastující následky – odcházeli s prázdnými košíky a zmatenými výrazy, zatímco prodavačky se za nimi nechápavě otáčely. Není divu, že euro pro takové spoluobčany představuje nepřítele číslo jedna – na rozdíl od koruny, která žádné podobné intelektuální výzvy neklade.
Symbol koruny jako svaté relikvie? Nesahat! Neměnit!
Často jsem viděl, že pro některé spoluobčany se koruna stala jakýmsi totemem čecháčkovské identity. Je to ta věc, kterou rádi drží v ruce, ale pozor, jen doma, v zahraničí ochotně přesedlávají na euro. Ale doma jim euro vadí. Velmi mě pobavil argument: „Jak bych mohl věřit měně, kterou používají i zadlužení Řekové?“ zatímco si objednával gyros a ouzo[3]na dovolené v Řecku a hrdě platil eurem.
Řešení?
Česká republika nemůže přijmout euro. Ne proto, že by nás ekonomicky ohrozilo, ale proto, že ohrožuje naši národní matematickou důstojnost a některým občanům způsobuje matematickou paralýzu. Přepočet cen je pro ně větší výzva než prezidentské volby a zároveň odhaluje pravdu: nejsilnější zbraní proti euru není nostalgie ani suverenita, ale čistý, nefalšovaný strach z násobilky.
Takže, přátelé, braňme českou korunu před eurem zuby nehty! Nejen jako symbol naší identity, ale i jako spásné kolo před násobením a dělením, jež některým spoluobčanům činí vážné potíže.
Čtěte blog Suscitatora na Médium.cz
Poznámky pod čarou
[1]Sangria je tradiční španělský nápoj, který kombinuje červené víno s ovocnými šťávami, čerstvým ovocem a někdy i trochou alkoholu navíc, nejčastěji španělskou brandy.
[2]Currywurst (kari klobása) je ikonická specialita německé kuchyně.
[3]Ouzo (čteme úzo) je čirý anýzový alkoholický nápoj typický pro Řecko s chutí absintu.
