Článek
Jako poznáte rozdíl mezi kočkou, co loví myši (reaguje na každé škrábání za zdí) a kočkou, která se krmí pouze granulemi a kapsičkami (reaguje na šustění obalů), poznáte i rozdíl mezi dobrým a toxickým člověkem.
Dobrý člověk urážku neoplácí a spíše je nakloněný odpouštět než se mstít, (protože každý soud a trest je jistým druhem msty.)
Toxický člověk vás nějakým způsobem provokuje, možná vědomě anebo nevědomě, chce ve vás vytvářet negativní odezvu, ať se usmívá, směje nebo se snaží být milý. Pořád tam něco je na pozadí celé osobnosti, jakási šmouha, jakási hořká pachuť, jakýsi slabý zápach síry.
ODPOUŠTĚT:
Co já vnímám pod slovesem odpouštět.
Když na mě někdo volá, vyslechnu jej. V rámci možností se snažím druhého pochopit a brát jeho názory vážně a srozumitelně reagovat. Zamýšlím se občas nad tím, co do sebe vpouštím a co vypouštím z pusy do okolí.
Vyhýbám se mocnějším a bohatším, než jsem sám. Spíše se starám o to, abych žil podle skutečného příjmu a znalostí.
Pozorně si hlídám, abych do okolí vypouštěl srozumitelné (nikoli toxické) myšlenky a texty, abych, chraň mě Bůh, nevytvářel internetový (mediální) toxický odpad svými texty a slovy. Sami jistě víte, že internet a zpravodajství obecně se pozvolna stává toxickým prostředím.
Často si říkám, jak bych se zachoval já na místě jiné osoby? Co bych asi cítil v jeho botách. Když se mi stane, že se setkám s bizarní situací, snažím se zamyslet, jaké příčiny způsobily následek. Proč ten člověk věnoval tolik času, prostředků a invence, aby spáchal něco tak ztřeštěného.
Poučuji se ze svých chyb. Občas mě někdo nebo něco klepne přes prsty a já pak nejprve vymýšlím výmluvy (což je přirozené), než mi po nějakém čase dojde: nikoli výmluvy, ale omluvy a poučení je na místě. A když dotyčný nemá pravdu? No a co? Pak si na svou chybu přijde sám, a když ne, karma je zdarma a že se vržený bumerang vrátí je téměř jisté, jako, že pravý úhel má 90°.
NESOUDIT:
Co já vnímám pod slovesem nesoudit.
Především vědomí, kdo soudí je často v nevážnosti. Spravedlivý Soudce je, jak víme, jen jeden, protože se nemstí. Lidský soud je vždy a za všech okolností jistým druhem msty (proto je spokojena jen jedna strana sporu). Trest smrti je příšerný, a nemám na mysli strašlivou exekuci státem požehnané vraždy. Mám na mysli sílu slova. Pověst člověka lze snadno zničit toxickými články, pomluvami a našeptáváním apod.
Udržuji si čistý pohled a v rámci možností pěstuji odstup. Nemohu věřit všemu, co se o někom říká. Tohle mi narušuje osobní bublinu. Proto vždy zvednu zadek a jdu se přesvědčit sám anebo si ověřím nejméně ze tří nezávislých zdrojů. Vždyť jsem tu de facto hostem, a co na mém soudu záleží!
Rozhodně se netlačím do funkce nebo vůdcovství, a to proto, že na to ani trošičku nemám schopnosti a také proto, že by mě museli zvolit sami lidé a bez donucení, bez barnumské reklamy, bez toxické mediální kampaně. Vše, co vzniká jakýmkoli nátlakem, je násilí. Proto vím, že z mé strany je vše v pohodě. Pověst je dobrá věc, ale lze o ní přijít mávnutím ruky či pár slovy z úst toxického člověka, který usiluje o moc a vládu.
Nesoudím ale také proto, abych nepřišel i o to málo, co jsem získal, tedy zdravý rozum a dobrou mysl. Lidé nechápou, proč přicházejí o partnery, firmy, peníze, přátele, majetek, politickou moc, úspěch ale zejména o přízeň dětí a manželky atd. Ale jen proto, že soudí jiné a myslí si, že jsou jedničky před nulami. Ale jak vím, mnoho jedniček je doslova a do písmene udušeno nulami, co řvou, že jsou jedničkami, ale přitom i já vím, že jsou nulami a prázdným nic obaleným peřím. Ale co z toho, stejně na ně přijde řada se škubáním peří.
Mluvím, jak mi zobák narost. Co je mi potom, že si někdo krasořečněním anebo dokonce bájivou lhavostí či politik lžislibolhaním vydělává na živobytí. Literární texty jiných autorů, převážně ale autorek, mě nechávají už konečně lhostejnými. Číst knihy, které jsou na úrovni blogu psaného pro Seznam Médium už opravdu odmítám číst. Ale na uvedeném blogu nemám problém si tohle přečíst, protože sem takové texty patří, ale ne na stránky knih. Papír je cenný, práce editora, knihtiskaře, vazače, korektora, knihkupce, knihovníka, nakladatele atd. je velmi cenná, proč ji znevažovat.
Obtížné věci zkoumám, promýšlím a snažím se zjistit proč zrovna mě, je ta věc obtížná. Tak vyjdu ze své ulity (nebo chcete-li krusty) a jdu hledat. Tak jsem se naučil mnoho věcí. Například u Řeků jsem se vycvičil, jak připravit souvlaki, keftedes a choriatiki a jak chutná ouzo. U Židů jsem se přesvědčil, že kuchyně opravdu není dietní a příprava pokrmu trvá dlouho. Mezi muslimy jsem poznal, že milují mačkané jídlo, vše smíchané a jedí rukou. Číňané mají rádi výrazné chutě a příprava probíhá rychle. Ale tomu jsem se mohl vyučit jen díky osobní známosti a přátelství, co bych se naučil z knih anebo řečí?
SHRNUTÍ
Člověk je nespokojený, protože soudí a neodpouští. Proto nedokáže být sám sebou a stává se postupně toxickým a otravuje nejen sebe, ale i své okolí. Nemůže najít sebe sama, cítí se někým jiným. Nemůže najít protějšek a když konečně ano, rozchází se ve zlém. Ale jen proto, že je soudce a mstitel. Tak to prostě je. Ale změna je možná. Abyste chtěli, je potřeba vědět, že je něco špatně, a když zjistíte, co je špatné, pak chcete a změny dosáhnete.
Jak můžete ale chtít změnu, pokud si neuvědomujete, že něco není v pořádku? A jak můžete dosáhnout změny, když nevíte, co je špatně?
Čtěte blog Suscitatora na Seznam Médium
