Článek
Svět se zbláznil, ale v Bruselu si toho zatím nikdo nevšiml, protože mají plné ruce práce s měřením průměru otvoru v solničkách. Francouzský ministr zahraničí Jean-Noël Barrot totiž vypustil do světa myšlenku, která zní jako výsledek velmi bujarého večírku s kvalitním Bordeaux: Kanada by se mohla stát členskou zemí Evropské unie. A co je na tom nejvtipnější? Kanaďané nejsou proti. Podle serveru Abacus Data by jich tam klidně vlezla skoro polovina (zdroj: Novinky.cz)
Je to fascinující ukázka toho, že zeměpis je v moderní diplomacii jen takové nezávazné doporučení, asi jako nápis „pijte s mírou“ na láhvi tuzemáku. Pokud může být v Evropské unii Kypr, který je geograficky o fous blíž k Dubaji než k Berlínu, nebo Francouzská Guyana, kde se prohánějí jaguáři z jihoamerické džungle, proč by k nám nemohla patřit i Ottawa? Ostatně, Kanaďané jsou tak slušní, že by se v Bruselu pravděpodobně omlouvali i automatům na kávu, když jim dojde kelímek.
Javorový sirup vs. Řepka olejka: Souboj titánů
Představa, že se Kanada stane členem EU, otevírá obzory, o kterých se nesnilo ani těm největším vizionářům. Představte si ty možnosti. V Lidlu by byl zlevněný javorový sirup i mimo americké týdny a kanadský dřevorubec by na oplátku musel řešit, jestli jeho motorová pila splňuje hlukové normy pro ochranu hnízdišť vzácného rákosníka v jihočeských rybnících.
„Je to logický krok,“ prohlásil prý nejmenovaný unijní úředník, zatímco se snažil na mapě najít Toronto a omylem zapíchl špendlík do Grónska. „Kanada má na své dvacetidolarovce britského krále, takže část evropských tradic už stejně přijali za své. Mají rádi sýry, mluví tam francouzsky, a hlavně jsou dostatečně daleko od Viktora Orbána, což je v dnešní době pro Brusel největší strategická výhoda.“
Podle průzkumu Abacus Data je 48 procent Kanaďanů pro vstup. Z toho 20 procent to podporuje „silně“. To jsou pravděpodobně ti, kteří si myslí, že po vstupu do EU budou moci jezdit Pendolinem z Montrealu do Paříže za cenu lístku na MHD. Zbylých 28 procent to podporuje „do jisté míry“, což je v kanadštině výraz pro „pokud mi nikdo nebude sahat na moji hokejovou výstroj, je mi to jedno“.
Schengenský prostor s ledovými krami
Skutečná zábava by ale začala v momentě, kdy by došlo na implementaci evropské legislativy. Kanada by musela přijmout celou tu nádhernou hromadu papírů známou jako acquis communautaire. Představte si průměrného obyvatele Yukonu, jak se snaží pochopit italské daňové přiznání nebo řecké pracovní právo. V Kanadě se věci řeší domluvou a podáním ruky. V EU se věci řeší vytvořením komise, která po dvou letech usoudí, že je třeba vytvořit podkomisi pro prozkoumání vlivu podání ruky na globální oteplování.
A co teprve volný pohyb osob? Představa, že se polovina populace z vyloučených lokalit v Ústí nad Labem sebere a odjede těžit zlato do Klondiku, protože tam mají vyšší sociální dávky, musí kanadské pohraničníky budit ze sna. Na druhou stranu, čeští hokejoví fanoušci by skutečně zajásali. NHL by se nehrála v Evropské unii jednou za rok, jako výjimečná událost, ale hned dvakrát týdně, až by nám lezla krkem. A návštěva Niagarských vodopádů v rámci Schengenského prostoru je taky víc než lákavá.
Francouzský ministr Barrot má ale pravdu v jednom: kulturně k sobě máme blízko. Kanada je taková odlehčená verze Evropy s medvědy. A vlastně i na ty už si tady v Česku pomalu zvykáme. Kanaďané jsou liberální, mají státní zdravotnictví (které sice funguje podobně jako to naše, tedy že se operace dožijete, jen pokud máte tuhý kořínek) a nenosí zbraně do samoobsluhy jako jejich sousedé z jihu.
Kdo je další na řadě? Brazílie v Eurovizi už nikoho nepřekvapí
Pokud projde Kanada, stavidla se otevřou dokořán. Proč se zastavovat u Atlantiku? Japonsko je v podstatě takové Německo, akorát s lepšími vlaky a divnějšími animovanými filmy. Japonsko v EU by vyřešilo problém s nedostatkem pracovní síly. Prostě bychom do Škodovky nasadili roboty z Tokia, kteří by si nestěžovali na přesčasy a nechtěli by stravenky.
A co Brazílie? Ta by sice rozvrátila evropský rozpočet na zemědělství, protože by nás zaplavila hovězím, ale představte si to fotbalové Euro! Konečně by se na to dalo koukat. Finále mezi Českem a Brazílií na stadionu v Berlíně, kde by polovina diváků tančila sambu a druhá polovina by smutně koukala do piva, to je vize, pro kterou stojí za to obětovat i ten zbytek zdravého rozumu.
„Myšlenka rozšíření Unie o Kanadu je v podstatě jako svatba z rozumu mezi osamělým milionářem a neurotickou aristokratkou,“ glosoval situaci politolog v jedné pražské hospodě. „Oba vědí, že to nebude fungovat, oba se budou navzájem štvát, ale vypadá to skvěle na Instagramu.“
Závěrem lze říci jen jedno: Pokud Kanada skutečně vstoupí do EU, budeme mít konečně zemi, která je větší než naše ego. A pro nás Čechy to znamená jediné - až se nás zase někdo v cizině zeptá, jestli jsme z Čečenska, budeme moci hrdě odpovědět: „Ne, my jsme z té samé unie jako ti pánové, co vynalezli hokej a slušné vychování.“ Jen doufejme, že si Kanaďané před podpisem smlouvy přečtou i ty drobné poznámky pod čarou o zákazu prodeje kotlů na tuhá paliva.
Byli byste pro, aby se Kanada stala naším 28. (nebo kolikátým vlastně) členem, i kdyby to znamenalo, že budeme muset dotovat vývoz javorového sirupu do Řecka?
