Článek
Když Filip Turek vyrážel do Bruselu jako vládní zmocněnec pro spalovací motory, očekávalo se ledacos. Příznivci se těšili, jak tam všem těm zeleným šílencům konečně vmete pravdu do očí, odpůrci se děsili diplomatického faux pas. Realita však předčila veškerá očekávání.
Filip Turek totiž v Bruselu nepředvedl politickou sílu, ale revoluční metodu tiché diplomacie. Tak tiché, že i tlumočníci v kabinkách začali kontrolovat, jestli jim nevypadl proud.
Problém nebyl v tom, co říkal, ale v tom, jak se k tomu (ne)dopracoval. Ukázalo se totiž, že angličtina není úplně šálkem kávy muže, který se raději vyjadřuje prostřednictvím objemu válců a drahých obleků. Zatímco doma v diskusích Turek soupeře kadencí slov válcuje, v Bruselu u jednacího stolu ministrů životního prostředí připomínal spíše studenta, který se omylem ocitl na zkoušce z kvantové fyziky, ačkoliv se celý semestr připravoval na dějepis.
Knihovna jako černá díra na vědomosti
Celá situace je o to pikantnější, že Filip Turek je proslulý svou vášní pro literaturu. Sám několikrát uvedl, že jeho soukromá knihovna čítá desetitisíce, možná statisíce, a podle nejnovějších měření u něj v obýváku zřejmě už i miliony svazků. Pokud byste ty knihy naskládali na sebe, pravděpodobně byste po nich mohli vylézt až na oběžnou dráhu.
„Víte, já čtu neustále. Moje knihovna je tak rozsáhlá, že v ní mám vlastní mikroklima,“ nechal se slyšet Turek v jednom z dřívějších rozhovorů. Jenže jak se nyní ukázalo, v tomto oceánu papíru a vědění pravděpodobně chybí jedna zásadní sekce: Angličtina pro samouky: Level A1 – Jak přežít v Bruselu a neudělat si ostudu.
Analytici nyní spekulují, co se v oněch statisících knih vlastně píše. Možná jsou všechny v latině, kterou Turek bezpochyby ovládá bravurně, protože je to jazyk, kterým mluví jen on a papež, což mu dává ten správný elitářský nádech. Nebo jsou to všechno servisní manuály k Jaguarům z osmdesátých let, kde se sice dozvíte, jak nastavit karburátor, ale nenajdete tam jedinou větu o tom, jak evropským ministrům vysvětlit, že emise jsou vlastně jen takový voňavý vánek svobody.
„I am the engine of truth,“ řekl Turek v duchu
Podle očitých svědků, kteří se jednání v Bruselu účastnili, vypadala Turkova intervence asi takto: Ministr z Lucemburska položil dotaz na transformaci automobilového průmyslu, načež se oči všech upřely na českého zmocněnce. Turek se nadechl, nahodil svůj pověstný „pohled č. 4 – Jsem bohatší a chytřejší než ty“, ale pak nastala prázdnota. Místo brilantní obhajoby fosilních paliv se ozvalo jen několik nesmělých hlásek, které vzdáleně připomínaly angličtinu, ale s gramatikou, za kterou by se styděl i průměrný Google Translator v roce 2010.
„Bylo to fascinující,“ popsal situaci anonymní zdroj z diplomatických kruhů, který si nepřál být jmenován, protože se stále ještě nekontrolovaně směje. „Pan Turek vypadal jako muž, který přesně ví, co chce říct, ale jeho mozek se rozhodl, že anglická slovíčka jsou příliš neekologická, a tak je raději zrecykloval dřív, než opustila jeho ústa. Nakonec to dopadlo tak, že se pan zmocněnec raději usmíval a vypadal velmi drahým dojmem.“
V tu chvíli se prý v sále rozhostilo ticho, které přerušilo jen tlumené „Oh, my God“ od britské delegace, která sice už v EU není, ale to vůbec nevadí, protože Turek také není žádným ministrem, přesto na místě byl. Alena Schillerová, dosavadní držitelka titulu za nejkreativnější vládní angličtinu, prý doma u televize uznale pokývala hlavou a otevřela si láhev archivního vlašského ryzlinku. Konečně má důstojného nástupce.
Národní sbírka na Duolingo: Česko se spojilo pro dobrou věc
Český národ se však v těžkých chvílích umí semknout. Jakmile se zprávy o Turkově bruselském vystoupení rozletěly po sociálních sítích, vznikla spontánní crowdfundingová iniciativa s názvem „Slova pro Filipa“. Cílem není nic menšího než vybrat dostatek peněz na roční předplatné aplikace Duolingo v prémiové verzi, aby našeho zmocněnce neotravovaly reklamy, když se bude snažit pochopit rozdíl mezi „car“ a „cat“.
„Je nám ho líto. Má ty statisíce knih, ale pak člověk vidí, že ani to nestačí,“ uvedl zakladatel sbírky, který už na účtu eviduje několik tisíc korun. Lidé posílají drobné částky s vzkazy jako: „Filipe, drž se“ nebo „Posílám aspoň to málo, co si mohu dovolit“.
Pokud se podaří vybrat cílovou částku, plánují organizátoři poslat Turkovi do jeho obří knihovny i sadu obrázkových kartiček pro předškoláky. Jsou tam krásné ilustrace: auto, volant, výfuk, mrak. To by mělo stačit k tomu, aby příště v Bruselu zvládl alespoň základní konverzaci.
Strategická mlčenlivost, nebo lingvistický lockdown?
Existuje ovšem i teorie, že Filip Turek anglicky umí skvěle, ale jeho mlčení je součástí geniální strategie. Jako znalec historie a milovník starých pořádků totiž dobře ví, že když nic neřeknete, nemůžete nic zkazit. Je to takzvaný „poker face diplomacie“. Ministři ostatních zemí jsou teď pravděpodobně naprosto zmatení. Myslí si, že český zmocněnec disponuje tajnými informacemi o budoucnosti spalovacích motorů, které jsou tak šokující, že se o nich prostě nedá mluvit v žádném moderním jazyce.
„Filip neprohrál. Filip jen odmítl komunikovat v jazyce zemí, které se rozhodly zničit evropský průmysl. Je to forma pasivního odporu,“ píše se v jednom z fanklubů na Facebooku. Podle nich Turek v Bruselu nemlčel kvůli neznalosti, ale z hlubokého opovržení k anglosaskému světu, který vyměnil zvuk osmiválce za bzučení včeliček.
Ať už je pravda kdekoliv, jedna věc je jistá. Filip Turek nám znovu dokázal, že k tomu, abyste byli vládním zmocněncem, nepotřebujete takové zbytečnosti, jako je schopnost domluvit se na mezinárodní úrovni. Stačí mít správně střižené sako, postoj sebevědomého lva a knihovnu, která je tak velká, že v ní prostě učebnici angličtiny za pět stovek nikdy nenajdete.
