Hlavní obsah
Názory a úvahy

Jak se vyrovnat se smrtí? Zejména pro děti nesmírně obtížná záležitost. Najde někdo řešení?

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Foto: Pixabay - free licence

Všechno jednou končí. To nás vlastně učí už odmalička. Z některých konců máme radost, tím nejhorším je ovšem konec celého života. Může se s ním člověk vůbec vyrovnat? A jak něco takového vysvětlit dětem?

Článek

Já jsem měl se smířením se smrtí obrovský problém. Po večerech jsem nemohl usnout a přemýšlel nad tím, co bude po smrti. Už se nikdy nenarodíme a prostě nebude nic? Něco takového je pro lidskou mysl nepřijatelné a strašně obtížně ke zpracování.

Se smrtí jsem se smířil až po narození dětí

Vlastně jsem se se smrtí smířil až s narozením vlastních dětí. V tu chvíli jsem začal soustředit svou lásku směrem k nim a myšlenky na konec tak nějak sami odplavaly. Samozřejmě jsem věděl, že to jednou přijde. Ale prostě se snažím zabývat se nyní přítomností.

Jak pomoci dítěti, které napadají trudné myšlenky?

Jednoho dne ovšem začaly myšlenky okolo smrti napadat i mého syna. Je mu devět let, takže už je nějakým způsobem poměrně rozumný. Přesto dětská mysl nedokáže strávit něco jako je smrt. Po večerech brečí v posteli a ptá se, co potom bude. Přišli jsme s historkou o tom, že se člověk prostě znovu narodí. Vlastně se něčím podobným snažím chlácholit i sám sebe.

Bohužel to u syna funguje tak napůl. Stále na to po večerech myslí, nemůže usnout a pláče. Musí se s tím zřejmě tak nějak vyrovnat sám. Nebo jak mu v danou chvíli pomoci? Klidně mi poraďte. Můj druhý syn to prozatím vnímá vlastně tak nějak více s klidem. Bude mu teprve šest, takže si to asi nedovede tolik představit. Přesto si myslím, že to všechno bude zpracovávat lépe.

Mladší syn vnímá smrt jinak

Ostatně jednoho dne přišel ze školky a řekl mi věc, ze které mě zamrazilo. Jeho kamarádovi ve školce umřela maminka na nemoc. A on mi to řekl prostě tak nějak s ledovým klidem. Jako fakt, který se prostě stal. Ani se neptal, co s ní teď je. Já jsem se přitom rozplakal. Z lítosti k danému dítěti.

Syn je přitom vlastně povětšinou docela plačka. Nechá se od bráchy často vyprovokovat, někdy brečí kvůli hloupostem. Ale v tomto případě to prostě tak nějak přijmul. Asi ještě přijde časem moment, kdy se začne víc ptát a zajímat se o danou věc. Přesto si myslím, že to prostě bude jiné než u staršího syna.

Jak se tedy vyrovnat se smrtí? Jak danou věc vysvětlit dětem? Napište mi to klidně do komentářů. Každá rada na zmírnění bolesti je drahá.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz