Článek
Kolik učiva použijeme v dospělém životě?
Vychodíte školu a začnete pracovat, žít dospělý život. Postupem času začnete zjišťovat, že, troufnu si říct, většinu věcí naučených ve škole nevyužijete. Většinu zároveň zapomenete. Je tohle dobře? Nemělo by se školství daleko více zaměřit na věci pro život důležité? Mnoho z nich vás přitom nikde nenaučí.
Můžeme se bavit třeba o takové fyzice či chemii. Kolik věcí z ní běžný člověk využije během každodenního života? Možná tak stěží deset procent? Přitom právě tyto předměty jsou pro mnohé těmi nejobtížnějšími. A v tomto směru bychom mohli pokračovat nadále.
Počítat/číst je důležité, ale ne všechno je potřebné
Matematika a čeština samozřejmě je důležitá. Alespoň teda zčásti. Základní počty či vyjmenovaná slova je prostě dobré umět. Ale třeba složité rovnice nebo rozklad věty? Promiňte ale na co? Kdo z vás to používá při práci někde v obchodě nebo ve službách? Určitě se najdou profese, kterým to je užitečné. Je jich ovšem naprosté minimum.
Důležité jsou za mě třeba dějiny. I když je většinou také nepoužijete pro zlepšení svého života, je to prostě naše historie. A o té bychom měli něco vědět. Ale je potřeba ji učit zajímavou formou. Ne jen nutit děti šprtat se stovky letopočtů.
Sport by měl dostat daleko více prostoru
Hodně důležitý je za mě tělocvik a celkově vztah ke sportu. Ten je ovšem často spíše druhořadý. Obrovská chyba. Tělocviku by přitom mělo být daleko více. Klidně na úkor jiných předmětů. Právě sport přitom může mladistvé odvést i od drog či špatné party a dopomoci ke snížení dětí majících nadváhu.
Radši jeden jazyk pořádně než dva napůl
Samostatnou kapitolou jsou jazyky. Jednoznačně jeden z nejdůležitějších předmětů vůbec. V dnešní době se bez nich neobejdete. Ale proč musí být povinné dva už během základní školy? V drtivé většině děti sotva umí ten základní, nakonec se tedy učí dva a ani jeden většinou neumí pořádně. Pokud se nejedná o jazykově velice talentované děti či přicházející ze zahraničního prostředí. Za mě by měla stačit angličtina a druhý jazyk dát jako dobrovolný. Kdo bude chtít, bude se ho učit. Jinak by měl být velký důraz na naučení angličtiny, která je ve většině světa oním základem.
Určitě bychom potom měli směřovat k větší digitalizaci školství. Samozřejmě je důležité i psát ručně a třeba číst knížky. Zapojení počítačů do dalších předmětů ovšem může být velice přínosné. Ať už co se týče všeobecných počítačových znalostí, ale třeba i samotné zábavnosti.
Učit zábavnější formou, ne suchými daty
Ostatně to by měl být jeden z hlavních cílů. Udělat to tak, aby děti učení daleko více bavilo. Nabídnout jim při vytváření nějakých příkladů zábavné činnosti, které jim v tom pomůžou. Učit poutavou formou s příběhy z běžného života.
A potom je tu i známkování. V prvních několika třídách naprosto zbytečné. Často akorát snižující sebevědomí známkovaných. Ohodnotit práci přitom lze i zcela jinou formou. Ať už písemnou nebo slovní.
Bohužel jsme stále trochu ve staromódním režimu školství, které se mění, ale hodně pomalu. Stále do děcek drtíme tuny suchých dat. Stále máme ve školství mnoho kantorů, vycházejících z letitých nemoderních praktik. Přitom jsme ve zcela jiné době, který si nutně žádná nové postupy. Snad se k nim brzy dostaneme.
