Článek
Migrační trasa centrálním Středozemím, která spojuje region subsaharské Afriky s jižním pobřežím Evropy, je jednou z nejnebezpečnějších, důvodem je vysoká úmrtnost na moři a také extrémní míra násilí, kterému čelí uprchlíci, kteří se na tuto cestu vydají. Dokládá to zpráva s názvem Mučení podél středomořské migrační trasy a podpora přeživších v křehkém systému, kterou vydala organizace Lékaři bez hranic.
Lékaři bez hranic od roku 2020 v italském Palermu poskytují interdisciplinární péči obětem mučení a dalších forem extrémního násilí. Příchozím poskytují komplexní zdravotní, psychologickou, sociální a právní pomoc. Na základě informací od 160 pacientů a pacientek, kterým byla poskytnuta tato podpora, pak stojí i vydaná zpráva.
Ze zprávy vyplývá, že lidé na migrační trase přes Středozemní moře čelí násilí jako bití, bičování, nucené práce, popálení vroucím olejem, roztaveným plastem nebo horkými kovovými předměty či vytrhávání nehtů. Uprchlíci a uprchlice také zažívají úrazy elektrickým proudem a opakované sexuální násilí. K mučení navíc často dochází v zajetí a v kontextu vydírání rodin obětí.
Důvodem migrace je přitom často právě násilí, před kterým lidé prchají ze svých domovských zemí. Část pacientů a pacientek opustilo svou zemi kvůli etnické diskriminaci, problémům s genderovou identitou nebo sexuální orientací či kvůli riziku mrzačení ženských pohlavních orgánů. Lidé také utíkají před útoky milicí a ozbrojených skupin.
„Pocházím z Gambie, do Senegalu jsem se přestěhoval po smrti rodičů. Během svého života jsem zažil mnoho případů mučení. Poprvé to bylo v Senegalu, kdy mě policie zatkla a mučila, aby mě donutila k doznání. Poté jsem se přestěhoval do Burkiny Faso, ale byl jsem znovu zatčen. Dva měsíce mě policie mučila, abych zaplatil výkupné. Když se mi podařilo opustit zemi, odjel jsem do Libye. Tam to bylo ještě horší. Tři ozbrojení muži mě zajali a zneužívali, pak jsem skončil na tři měsíce v detenčním centru, kde mě obchodníci s lidmi neustále bili, zavírali do stísněných prostor s mnoha dalšími, kteří byli mučeni přímo před mýma očima,“ uvedl jeden z pacientů, kterému byly poskytnuté služby Lékařů bez hranic v Palermu a jehož výpověď je zveřejněná ve zprávě.
Bezpečné cesty jsou omezené
S již zmíněným formami násilí se pak uprchlíci setkávají zejména v zemích tranzitu, nejčastěji v Libyi, ale také v Alžírsku či Tunisku. Ve zhruba dvou procentech případů pak pacienti uváděli také násilí v cílové zemi. Jednou z příčin problému je, že legální cesty k získání azylu jsou pro uprchlíky velmi omezené. Lidé jsou tak nuceni volit nebezpečné alternativy, například služby převaděčů. Právě ti byli podle výpovědí nejčastějšími pachateli násilí. Oběti však hovořily o násilí ze strany státních ozbrojených složek.
Násilí má na přeživší často dlouhodobé zdravotní následky, ať už fyzické, či psychologické. Na 67 procent pacientů, jejichž zkušenosti byly ve zprávě zaznamenané, trpí posttraumatickou stresovou poruchou, kterou často doprovází úzkost, deprese, noční můry, citová otupělost a izolace.
Lékaři bez hranic ve zprávě doporučují podporovat a garantovat bezpečné přístupové trasy, aby lidé nebyli nuceni projíždět zeměmi nebo územími, kde jim hrozí mučení a násilí. Podle zprávy je také třeba přijmout mechanismy pro včasnou identifikaci zranitelnosti a investice do služeb, které by obětem mučení zajistily přístup k rehabilitaci a k podpoře přizpůsobené jejich potřebám.
Autorka: Barbora Báštěcká
Zajímají vás další články o nezisku a občanské společnosti? Působíte v neziskovém sektoru a hodily by se vám užitečné informace, jak zlepšit vaši práci? Navštivte náš web Svetneziskovek.cz.
