Hlavní obsah
Psychologie

Když lidé touží po amputaci nohy či oslepnutí. Co je to porucha BIID?

Foto: Nick Yudin/Wikimedia Commons/Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0

Chloe Jennings tráví většinu dne na kolečkovém křesle, přestože je schopná chůze. Sama si vybrala, že chce svůj život žít jako paraplegik.

Článek

„Sním o tom, že se mi stane autonehoda a já ochrnu,“ říká. Už několik let tráví spoustu času za počítačem a obepisuje chirurgická oddělení nemocnic s dotazem, jestli by ji mohli operovat tak, aby ztratila cit ve svých dolních končetinách. Jednou už to vypadalo „nadějně“. Chloe našla odborníka, který jí byl ochoten přerušit stehenní a sedací nerv a způsobit jí vytouženou paralýzu. Chtěl za to ale 25 tisíc dolarů, které žena neměla. Nedostatek peněz je hlavním důvodem, proč si Chloe svůj sen, který má už od dětství, dosud nesplnila.

„Když mi bylo deset let, dostala jsem nápad svazovat si nohy. Dělala jsem to vždycky, když jsem doma zůstala sama, aby to nikdo nevěděl. Díky tomu jsem nemohla ohnout kolena a chodit. Už tehdy jsem věděla, že tak by to mělo být.“ V roce 2008 začala při přesunech naplno používat kolečkové křeslo, což jí přineslo alespoň částečnou úlevu.

Přestože si Chloe přeje být ochrnutá, miluje lyžování:Jezdím hodně agresivně, nejrychleji, jak dokážu. Přátelé a rodina si o mě dělají starosti, protože vědí, že si hluboko uvnitř přeju, abych se zranila.“ Podobné fantazie ji pronásledují i při řízení automobilu.

Chloe se pravidelně setkává s reakcemi lidí, kteří jsou přesvědčeni o tom, že to dělá, aby získala pozornost nebo výhody, které mohou čerpat skutečně postižení lidé, ale to žena odmítá. „Lidé pak většinou přicházejí s dalšími zvláštními teoriemi,“ krčí rameny a dodává: „Vím, že až se mi podaří dosáhnout operace, díky které ochrnu, bude to nejšťastnější den mého života.“

Skot Mick O´Halloran má zase neodbytný pocit, že jedna z jeho nohou je nadbytečná a neměl by ji mít. Do pravé dolní končetiny si zkoušel opakovaně píchat líh a doufal, že tím dosáhne jejího trvalého znecitlivění. Když cítil obrovskou bolest ve svalech, věřil, že zvolil správný postup a tento „zákrok“ bude mít úspěch, za osm hodin ale bylo vše při starém. Nakonec se mu podařilo sehnat kontakt na chirurga, který mu slíbil, že mu nohu amputuje. Požadoval ale platbu předem a Mick mu zaplatil 20 tisíc liber. Žádná operace se ale nekonala a „odborník“ už se mu pak nikdy neozval.

Zoufalá situace ho dovedla až k myšlenkám na sebevraždu. Nakonec mu alespoň trochu pomohlo bandážovat si nohu tak, že to vypadá, jako by ji měl skutečně nad kolenem amputovanou. Dělá to minimálně jednou denně a s pocitem velké radosti pak chodí po domě o berlích. Nepřestává ale věřit, že se mu podaří sehnat někoho, kdo mu nohu nakonec amputuje.

Shodou okolností se právě ve Skotsku v minulosti taková operace doopravdy uskutečnila – a to dokonce ve dvou případech. Jedna v roce 1997, druhá o dva roky později. Chirurg Robert Smith se „slitoval“ nad dvěma fyzicky naprosto zdravými muži, kteří jej zoufale prosili, aby jim uřezal jednu nohu nad kolenem, aby konečně „mohli být normální“.

Celoživotním snem Jewel Shuping bylo oslepnout. Přála si to od svých šesti let a už jako malá holčička zkoušela různé věci, aby toho dosáhla. Zírala třeba hodiny do přímého slunce, ale k trvalé ztrátě zraku to nevedlo. Celá léta se myšlenky tohoto typu snažila potlačovat, ale když jí bylo 21, její nutkání nabylo takové síly, že se svůj sen rozhodla zrealizovat.

Na internetu hledala způsoby, jak to zařídit: „Zjistila jsem, že použití louhu je sice spolehlivé, ale velmi bolestivé. Pak jsem se dočetla, že čistič odpadů nezpůsobí takovou bolest jako louh a je taky schopný oko výrazně poškodit, a protože to pro mě byla dostupnější metoda, zvolila jsem ji.“ Bála se to ale udělat sama, a tak hledala někoho, kdo by jí s tím pomohl. Nakonec našla „pomoc“ přímo u odborníka na lidskou duši – psychologa. Docházela k němu po dva týdny, což ho přesvědčilo, že si Jewel oslepnutí skutečně přeje a domluvili se spolu na způsobu provedení. „Lehla jsem si na pohovku a on si sedl vedle mě. Pak mi nakapal dvě kapky čističe do každého oka. Strašně to bolelo a troška čističe mi z očí vytekla na obličej a popálila mi ho.“ Po půl hodině, když si byli oba dva jistí, že oči Jewel jsou nenávratně poškozené, odvezl psycholog ženu na pohotovost, kde se jí nic netušící lékaři pokusili zrak zachránit. Když se druhý den ráno vzbudila, cítila se nadšeně, protože si byla jistá, že její plán vyšel. Jenže pak se otočila na záda, otevřela oči a k jejímu obrovskému zklamání zjistila, že stále vidí. V průběhu následujícího půl roku ale její zrak začal slábnout, až se vytratil docela. „Měla jsem obrovskou radost, takhle to prostě mělo být.“

Body Identity Integrity Disorder (BIID) - v českém jazyce porucha identity tělesné integrity neboli dysforie tělesné integrity je stav, kdy vnímání nebo mentální představa člověka o jeho těle neodpovídá skutečné fyzické podobě. Lidé, kteří jí trpí, mají pocit, že končetina nebo jiná zdravá část těla by neměla být jeho součástí. Že by ji ve skutečnosti neměli mít. Poruchu zpravidla provázejí silné úzkosti nebo deprese. Tyto pocity se obvykle objevují už v dětství nebo na počátku dospívání, nejčastěji mezi 5. a 10. rokem života.

Výzkumy dávají poruchu do souvislosti s určitými psychiatrickými a neurologickými důvody. Bylo zjištěno, že existuje spojitost mezi BIID a dalšími poruchami identity, jako je například transsexualita. Jiní odborníci hledají původ poruchy v traumatu z raného dětství nebo obsedantně-kompulzivních sklonech. Všichni se ale shodují na teorii, že její projevy jsou způsobeny tím, že mozek nedovede správně zmapovat podobu těla. BIID byla v roce 2018 uznána v rámci Mezinárodní klasifikace nemocí jako duševní choroba.

„Lidé docházejí na terapii, berou léky, ale na tuto nemoc nic z toho doopravdy nezabírá“ říká doktor Michael First, profesor klinické psychiatrie na Kolumbijské univerzitě. „Stojíme před etickým problémem, jestli je v pořádku splnit těmto lidem jejich touhu a způsobit jim postižení. Protože pokud jsme schopni představy, že je to způsob jejich léčby, pak se zdá být správné to udělat.“

„Náš největší strašák ale spočívá samozřejmě v tom, že toto člověku jako odborníci umožníme a on pak změní názor.“

ZDROJE:

https://www.webmd.com/mental-health/what-is-body-integrity-identity-disorder

https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC1127127/

https://my.clevelandclinic.org/health/diseases/body-integrity-identity-disorder-biid

https://www.youtube.com/watch?v=7×ujgH_C2q8&ab_channel=truly

https://www.youtube.com/watch?v=x55IuSyIyQ8&ab_channel=truly

https://www.youtube.com/watch?v=WdRihAJ3H9Q&ab_channel=truly

https://en.wikipedia.org/wiki/Body_integrity_dysphoria#Classification

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz