Článek
Ve společné schránce našeho domu jsem dnes poprvé v životě mezi letáky objevila tištěné vydání Brněnského deníku. A poprvé v životě jsem ho prolistovala.
A pak mě napadlo, že se s vámi podělím o svou zkušenost.
S Brněnským deníkem bylo mé setkání velmi blízké a velmi intenzivní. A protože jsem hledala někoho, kdo by naslouchal tomu, co se v našem domě děje, byla jsem za tuto možnost velmi vděčná.
Tříhodinové sezení v kavárně bylo plné informací, které si novinářka velmi pečlivě zapisovala. Byla připravená, působila zasvěceně, a já nabyla dojmu, že o naši kauzu, nezdařenou rekonstrukci panelového domu, má skutečný zájem.
Začala jsem tedy vyprávět, jak rekonstrukce začala bez vědomí vlastníků a pokračovala pochybnou smlouvou s dodavatelem. Vysvětlovala jsem, že pro dodavatele vůbec není těžké „nabrousit tužku“ a nechat odsouhlasit nabídku, „která nejde odmítnout“.
Vraťme se ale k Brněnskému deníku.
Nebylo jen mnoho informací, ale i listin, které vlastník dokládal. Velmi důležitá byla i výpověď vlastníka, který si dal opravdu velkou práci a doložil míry i své výpočty.
Tedy žádné cucání z prstu.
Nutno podotknout, že výsledek výpočtů nebyl ani tak překvapivý, jak vysoký.
To, co je pro stavaře denní chléb, je pro novináře velká neznámá, a tak jsme trpělivě vysvětlovali.
O to bolestivější bylo náhlé odmlčení Deníku.
Odmlčení bylo dlouhé a vlastníci netrpěliví.
Deník, který se pyšní titulkem Brněnský deník - informace, které jsou vám nejblíž, se najednou ztrácí v nedohlednu.
Média, která o sobě tvrdí, že vám jsou nejblíž, se pro nás najednou stala nekonečně vzdálenými.
Bez odpovědi, bez vysvětlení.
Zakladatel tehdejší Rovnosti Pankrác Kokoška by se možná divil, jak se dnes novináři ke svým zdrojům obracejí zády.
Pak přišla schůze vlastníků.
Jsem obviněna z fízlování. Slovo „fízl“ je zde velmi důrazně a hlasitě vykřikováno a prstem ukazováno na mě.
Dozvídám se, že na mě bude podáno trestní oznámení. Poslouchám a v tom množství nenávistného obviňování slyším slovo Brněnský deník.
Došlo mi to.
Vyzradil snad Deník mou identitu?
Vyzradil svůj zdroj?
Nebo je to jen náhoda?
Měla jsem vzteky tmu před očima.
Všechno mě teď zapadalo do skládačky. A tak jsem sedla k počítači a začala psát.
Chci vědět, co se stalo.
Chci vysvětlení a chci ho od Deníku.
Ze začátku jsem odmítána. Nevzdávám se a ve svých e-mailech přitvrzuji. V dopisech zaznívá slovo etický kodex a výměna názorů se střídá s nabídkou ke schůzce ze strany Deníku.
Žádám, aby se Deník postavil za svůj zdroj.
Žádám o vysvětlení.
Udělal novinář chybu?
Místo aby ověřoval u nezávislých zdrojů, zdá se, že šlo o klasické „zloděj křičí, chyťte zloděje“. Jeden z nejjistějších způsobů, jak z oznamovatele udělat terč.
A Deník?
Ten sice poslal omluvu od šéfredaktora, ale mě, vlastníka, kterého využil jako zdroj, hodil přes palubu.
„Říkala jsem vám přece, jaká je v našem domě situace“, říkám na schůzce, na kterou jsem nakonec přistoupila. „Neměli jste mě náhodou jako zdroj chránit?“
Článek Kamiony na dva pytle a magické dveře z pera novinářky Sáry Němcové z Brněnského deníku nakonec vyšel. (https://brnensky.denik.cz/zpravy_region/brno-bohunice-armenska-oprava-dum-spory-obyvatele-firma-zakazka-cena.html)
A nebyl vůbec špatný.
Kdyby pokračovali, mohlo by to být docela zajímavé. Informací je stále dostatek. A možná, že právě toto jsou témata, která by mohla čtenáře zajímat.
Článek sice vyšel.
Ale pouze na internetu a takzvaně za zdí (jen s předplatným).
Šlo snad o nějaký ústupek? Aby se vlk nažral a koza zůstala celá?
Byla to náhoda, nebo úmysl?
Nevím, zda to měla být redakční politika, mám ale pocit, že právě díky předplatnému se k většině čtenářů článek vůbec nedostal.
Když jsem však poprvé v životě držela v ruce tištěné vydání Brněnského deníku zjistila jsem, že to nejzajímavější, co Deník na svých několika stranách prezentoval, byla vložená křížovka.
