Co tě nezabije, to tě posílí

Staré dobré přísloví a možná bych nezůstala jen u něj. V životě jsem se setkala s různými nepravostmi a dospěla k názoru, že všechno špatné může být k něčemu dobré a i chybami se člověk učí.

Hodiny

i dny trávené nad judikáty a různými usneseními nejsou pro mě v žádném případě ztrátou času. Dozvídám se, jak někdy zbytečně složitě může být právo prezentováno a přitom stačí obyčejné logické myšlení a používat hlavu.

Po sérii tří posledních článků jsem se setkávala se zajímavými názory. Jeden uváděl, že přístup soudců jevil známky nepřijatelné nadřazenosti. Druhý to konstatoval slovy: Kdo nezažil, nepochopí. Oproti tomu jiný smutně poznamenal, že spravedlnosti se už těžko někdy dovoláme a další se mě dotazoval, zda už jsem se odstěhovala.

Zajímavé a velmi rozdílné, takto by se dala shrnout reakce na můj poslední článek.

https://medium.seznam.cz/clanek/t-s-kdyz-se-dari-tak-se-dari-jak-system-zatoci-s-tim-kdo-se-odmita-vzdat-344126

Je situace tak bezvýchodná?

Reakce i názory se různí. Pokud bych byla oprávněná situaci komentovat, moje odpověď by zněla kategoricky:

Ne.

Situace nikdy není tak vážná, aby se nevyplatilo o právo bojovat.

Největší slabinou však zůstávají sami vlastníci. Chabý zájem vlastníků řešit problém spojený s jejich majetkem, tak může být voda na soudní mlýn.

Soudní mašinérie tedy může této výhody využít. Co ale není v jeho silách, je vzít občanům, bránící své právo proti všem, jejich vůli pokračovat.

A z toho je potřeba vycházet.

Neustále informovat a snažit se vlastníky přesvědčit, že to vždycky může být lepší.

Než setrvávat v lhostejnosti, začít přemýšlet.

Přemýšlet, proč to osoba, bojující sama proti všem vlastně dělá a co ji k tomu vede.

Nemusí to být vždycky jen to negativní. Stačí se dívat kolem sebe. Číst jednotlivé informace a porovnávat se schůzemi i následnými činy, které k dodržování stanov a zákona mají opravdu velmi daleko.

Úřady nepostupují jednotně, potvrdil výzkum Kanceláře ombudsmana.

Soudy o nepříznivé situaci v jednotlivých SVJ dobře vědí. Žalob přibývá, zákony nejsou vždy jednoznačné a judikatura se mnohdy tříští.

Na nejednotný výklad právních předpisů upozornila i nová ombudsmanka Eva Kostolanská. Ve stopách prvního ombudsmana Otakara Motejla usiluje o sjednocení postupů úřadů, aby obdobné případy nebyly posuzovány rozdílně.

„Pak se ale stává, že dva různé úřady – nebo dokonce dva úředníci na témže pracovišti – vyřídí obdobnou situaci odlišně“, říká.

A nemělo by totéž platit i pro soudy?

Jedině tak občan rukojmím rozdílných výkladů práva a rozhodování o podobných případech.

Přímo provokativní bylo uveřejnění článku pod názvem:

Nemusíte se ptát shromáždění. Nejvyšší soud dal výborům SVJ silnou zbraň.

https://share.google/dHakmjZs4V0sVK84B

Pokud si někdo neznalý tento článek přečte a problematice nerozumí, může si začít zoufat.

“ Mám tomu rozumět tak, že nakonec bude společenství vlastníků sloužit výborům, kteří si budou bez potřebného souhlasu prosazovat svoje zájmy? Jsme už tak daleko? Nemělo by to být naopak? Není pořád společenství vlastníků tím nejvyšším rozhodujícím orgánem a výbor pouze vykonavatelem jeho zásadních rozhodnutí?"

Mohu vás uklidnit. Zatim to tak není. Jen si dávejte velký pozor, aby vám nějaký chytrák netvrdil opak.

Pokud si to ale necháte líbit, pak se neskutečné stane skutečným.

Pak se těžko bude něco napravovat.

Tato judikatura připomíná, že odpovědnost za fungování SVJ zůstává na samotných vlastnících a uvádí, že to, „co si vlastníci ve svém domě uvaří, měli by si i sníst“.

Podle Nejvyššího soudu si vlastníci mohou případné překročení vnitřních pravomocí výboru řešit uvnitř SVJ.

Neznamená to ale, že výbor smí své pravomoci bez následků překračovat.

Pořád ještě existují zákony, které přehlasovaného vlastníka chrání.

Pořád mohou vlastníci požadovat nápravu, odvolat členy výboru nebo za splnění zákonných podmínek uplatnit odpovědnost za způsobenou škodu.

Pořád mohou vlastníci postupovat uvnitř SVJ, ale ani soudní ochrana není vyloučena.

Nejvyšší soud ponechává vlastníkům možnost vyvozovat odpovědnost výboru za porušování jeho povinností.

Přesto by měli zpozornět.

Známe, jakými plíživými a nenápadnými kroky se může celá situace ve chvilce obrátit.

Ale je tu i druhá strana téže mince.

Ta důležitější. Střet zájmů.

Nový judikát nám pomáhá ukázat, že existence zapsaného statutárního orgánu a střet zájmů jsou dvě odlišné právní otázky.

Co to znamená?

Jeden příklad za všechny.

Pokud si jako vlastníci na shromáždění odsouhlasíte kontrolu hospodaření svého SVJ a výbor toto rozhodnutí nerespektuje, přestože je povinen zajistit jeho provedení, jde o porušení jeho povinností.

Pokud se však tato kontrola týká také samotného jednání členů výboru a některý z nich jejímu provedení brání, nastává další, mnohem závažnější otázka.

Střet zájmů.

Může totiž nastat situace, kdy člen statutárního orgánu, jehož vlastní jednání má být předmětem kontroly, současně rozhoduje o tom, zda se tato kontrola vůbec uskuteční.

V takovém případě již nejde pouze o nerespektování rozhodnutí vlastníků, ale také o konkrétní okolnosti nasvědčující možnému střetu zájmů mezi členem výboru a samotným SVJ.

Jestliže Nejvyšší soud rozlišuje mezi vnitřním rozhodováním SVJ a jeho zastupováním navenek, neměly by soudy stejně důsledně rozlišovat také mezi formální existencí statutárního orgánu a jeho schopností hájit zájmy SVJ v situaci možného střetu zájmů?

Nestačí přece jen konstatovat, že SVJ má zvolený a zapsaný výbor. Je také potřeba zkoumat, zda jeho členové nejsou ve střetu zájmů se samotným SVJ.

Judikáty vznikají, soudy přesto chybují.

Jiná kauza, stejné pochybení, stejný postup.

Podobně se ani v jiné kauze Krajský soud dostatečně nevypořádal s předloženými důkazy a rozhodujícími okolnostmi případu.

https://share.google/IOt6et7ufqxzsU4Vw

Článek vyšel jen den před uveřejněním rozhodnutí Nejvyššího soudu pod názvem:

Advokát odeslal odvolání 4 minuty před půlnocí. Pak rozhodovalo 57 sekund

V tomto článku byste marně hledali podobné souvislosti s mým návrhem na opatrovníka pro SVJ. Stejný chybný postup Krajského soudu tady ale najdete. Tady je paralela evidentní. Tento případ se dokonce dostal až k Ústavnímu soudu, který případ Krajskému soudu vrátil s konstatováním, že nepřihlédl ke stěžovatelkou předloženému důkazu a nesplnil povinnost řádně objasnit rozhodující okolnosti.

Dokonce je zde zmiňována i judikatura štrasburského soudu, že:

Přepjatý formalismus, který nález označuje i jako „procesní cynismus“, je podle něj v rozporu s požadavkem efektivního přístupu k soudu.

Že vám to něco říká?

Že už jste to někde četli?

Znamená to, že soudy upřednostňují pouze formální přístup před právem?

Ústavní soud netvrdil, že je všechno v pořádku. Usnesení krajského soudu kvůli porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny ale zrušil a věc vrátil k prošetření.

Máme tedy ve dvou dnech k dispozici dva zajímavé názory soudů.

Tak co?

Ještě mi nedáte za pravdu, jak může být právo zajímavé?

Vezmeme si z toho ponaučení?

Použité zdroje:

Výzkum Kanceláře ombudsmana ze dne 27. 10. 2026.

Rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 2139/2026. Česká justice, 8. 11. 2026.

Nález ze dne 21. 10. 2026, sp. zn. II. ÚS 2784/26. Databáze NALUS.