Článek
Je mi vyčítáno, že píší pořád o stejném tématu.
Když se stejným tématem prodíráte více jak dva roky a rozuzlení je v nekonečnu, těžko psát o hezkém počasí nebo jak jsem se měla na dovolené.
Možná jsem trošku vybočila v období voleb. To byla doba, kdy bylo potřeba všechny síly spojit na tuto důležitou záležitost. A já se snažila, jak to šlo. Něco se povedlo, něco ne.
V sobotu jsem se ale ocitla na místě a ve společnosti lidí, kteří mi znovu dodali odvahu a utvrdili mě v tom, že to, co dělám, má smysl.
Brno - stovky lidí, kteří nechtějí být jen ovce a záleží jim na tom, co se děje. Kladu si otázku, proč to není v obyčejných SVJ. Proč se lidé v SVJ spoléhají na líbivé řeči, které si ani neověří a je jim to v zásadě jedno.
Názory typu: „Máme nové vedení, také lidi z domu – no přece by si někdo něco nedovolil?!“
Těžko posoudit, vím třeba o případu, kdy se v nějakém vchodě vymalují chodby za půl milionu. Lidé se začnou bouřit, svolávají schůzi a snaží se svůj „výbor z lidu“ svrhnout.
Jiní jen mávnou rukou: „No však to není tak hrozné. Když se to rozpočítá, není to tak hrozné.“
Kdy to bude hrozné??
Existuje staré, ale zaručené pravidlo, že s jídlem roste chuť. U nás to také začalo pár tisícovkami a když zjistili, že jim to ovce odsouhlasí, začali si být jistí v kramflecích.
Jak jednoduché.
Začnete pár korunami a skončíte v milionech.
Je to teď už hrozné?
Nebo mi musí někdo vytunelovat byt, aby mi otevřel oči?
Pak se začnu zajímat?
Trochu pozdě, nemyslíte?
V Brně na náměstí jsem slyšela skandovat slova, že lidé nechtějí být ovcemi. Hezké pohlazení a hlavně změna. Padala tam i slova jako pokora, slušnost, odvaha, nebát se, nemlčet.
Stát na té správné straně, protože to dává smysl.
Velké věci se prosazují lépe než obyčejné, ale i ty obyčejné smysl mají.
Moje snaha stát na správné straně a bojovat za spravedlnost obyčejné věci je pořád aktuální. Už to není jen plácání na schůzích. Je to cílená snaha uspět. Ukázat ovcím, že boj není předem prohraný, pokud se ho snažíte vyhrát. Že boj není vyhraný ze dne na den, ale trvá třeba i roky. A že pro takový boj je potřeba opravdu velké trpělivosti, odvahy a odhodlání.
Stojí ti to zato, slyšívám ze všech stran.
Ano stojí, odpovídám. Jsem už prostě taková.
Chceš změnit svět?
Možná.
Jsem už moc daleko a moc hluboko, abych přestala. A moje přesvědčení to ani jednoduše nedovolí. Možná si po letech řeknu, bylo to zbytečné. Možná budu o nějakou tu tisícovku chudší. Ale budu vědět, že jsem alespoň něco udělala. A to je pro mě důležité. Něco udělat a ne jen přihlížet a jen nesmyslně zvedat ruku nebo psát do hlasovací listiny ANO.
Sama pro sebe.
A je jen škoda, že to nevidí i ti ostatní.
A psát o tom jak si některá SVJ odsouhlasují finančně odměňované funkce již dávno vyhláškou zaniklé a vůbec jim to nevadí?
Jako třeba - DOZORCE VÝTAHU
To už je opravdu jen pro otrlé.
