Článek
Gradující situaci v posledních dnech nelze přehlížet. A neměli by ji přehlížet ani ti, kterým byla politika dosud celkem „ukradená“. Toto slovo se však nemusí týkat jen politiky. Protože věcí, které jsou nám „ukradené“ nebo které si necháme ukrást, je kolem nás daleko více.
Necháme si je jen tak vzít jen proto, že je nám to jedno?
Situace posledních dnů je velmi dobrým příkladem toho, že když začne jít opravdu do tuhého, chceme být při tom. A pokud to navíc může znamenat konkrétní ztrátu, zpozorníme.
A spoustě z nás to najednou přestane být „ukradené“. A světe div se, mnozí se začnou i aktivně zapojovat. Najednou chápeme důležitost okamžiku a naše vnitřní já začne alarmovat a vyzývat k aktivitě.
Už nestačí situaci jen zpovzdálí sledovat a ve vhodné chvíli se do věci vložit. Ta vhodná chvíle by nám totiž mohla protéct mezi prsty a pak by mohlo být opravdu pozdě.
A tak místo pasivního pozorování, je potřeba přiložit ruku k dílu.
Protože jde o společnou věc.
O společný zájem.
O to, aby nám to, co nám všem patří, nebylo ukradeno.
Představte si, že by iniciativa spolku Milion chvilek a jeho představitele Mikuláše Mináře zůstala jen u jednoho nebo dvou jmen. Představte si, že by jejich důrazné výzvy narazily jen na lhostejnost občanů této země.
Nestalo by se vůbec nic.
Jeden člověk sám nezmůže nic.
Pokud se však přidají další, jsou najednou plná náměstí a plná Letná. Už to není jen osamocený hlas, ale obrovská síla.
Ukazuje se tak, že změna je možná.
Že to jde.
Když se chce.
A tady je vůle obrovská.
A to je zatraceně dobře.
Nedovedu si totiž představit, že by se situace vyvíjela podobně, jak je tomu často v některých SVJ.
Blýská se tedy na lepší časy? Nebo stále platí staré známé: „Když dva dělají totéž, nemusí to být totéž?“
Myslím si, že společenství vlastníků v mnoha případech ztratilo svou původní funkci - spravovat společný majetek, který ke každému jednotlivému bytu patří. Připomíná mi to scénu z filmu Obecná škola. V dobách, kdy se zakládala Komunistická strana byly také ideály veliké a záměry ušlechtilé. Kam to dospělo, dnes všichni vidíme. Podobně je to s naší vládou, i když tam dobrý záměr možná chyběl od samého začátku.
A stejné je to u SVJ. Původní myšlenka byla dobrá. Jakmile však někdo dostane do rukou moc rozhodovat o cizím majetku a ostatní mlčí, dobrý záměr se postupně vytrácí. Zůstává jen chamtivost, nadřazenost, neúcta a pohrdání těmi, kteří se nakonec ozvou.
Ani toto by nám nemělo být „ukradené“.
Pokud lidé dokáží bojovat za správnou věc na velké politické scéně, měli by umět bojovat za správnou věc i ve svém bezprostředním okolí.
Pokud se začneme bránit, spojíme síly a nenecháme si to líbit, můžeme vyhrát i tento boj.
Čím později ale začneme, tím hůře se bude cokoli napravovat.
A pak to ale může být opravdu všechno rozkradené.
A v té chvíli nepomohou ani soudy.
Protože těm je to „ukradené“ taky
